Africké jaro

02852293.jpeg

Černý kontinent nadále zůstává nejštědřejším hudebním dárcem. Takový příval nových a velmi zdařilých alb, které lv jarních měsících přišly z Afriky, ale už dlouho nepamatujeme.

Přečtěte si o nejpodstatnějších deskách velkého afrického jara a poslouchejte Čajovnu ve středu 24. dubna od 19 hodin!

Mezi nejvíc očekávaná alba patřila určitě novinka malijské zpěvačky Rokie Traoré. Od jejího posledního vynikajícího alba Tchamantche uplynulo pět let a napětí, jak dopadne zpěvaččina ohlášená spolupráce s rockovým kytaristou Johnem Parishem (PJ Harvey) v roli producenta by se dalo doslova krájet. Album Beatiful Africa reflektující také dramaticky zhoršenou politickou situaci v Mali, bylo dopředu považováno za událost roku a z jeho poslechu a reakcí světových médií je zřejmé, že nešlo o planou prognózu.

Nadžánrová Rokia Traoré žijící v Paříži sice představuje noční můru etnomuzikologů, zároveň ale reprezentuje nejmodernější tvář západoafrické hudby, která v globální době už nutně nemusí čerpat výhradně z griotské tradice. Štíhlá, dohola ostříhaná kráska s akustickou kytarou přes rameno proto spíš připomíná emancipovanou písničkářku vysílající mimohudební signály i oblečením, názory a odvahou vstupovat do multikulturních projektů, na což si před ní troufla málokterá africká umělkyně.Album Beatiful Africa potvrzuje, proč je považována za jednu z nejhloubavějších aranžérek své generace otevřenou výzvám - třeba při naprosto nevšedním sloučení loutny ngoni, harfy kora a balafonu s elektrickými kytarami. A je skvělé, že nové album Beatiful Africa představí Rokia Traoré s početnou kapelou také na červencovém festivalu Colours of Ostrava.

00800480.jpeg

Když na podzim loňského roku oznámil alžírský zpěvák Rachid Taha úmysl natočit nové album s producentem Justinem Adamsem, fanoušci obou táborů se právem zaradovali. Spojení dvou výsostných rockerů a koncentrace jejich nebývalé tvůrčí energie dávaly tušit, že Tahovo album Zoom nebude jen tak ledajaké, zvlášť po informaci, že se má stát oslavou dvou nesmrtelných hudebních velikánů: egyptské zpěvačky Oum Kalthoum a Elvise Presleyho. A to tehdy nikdo ještě netušil, že důležitou spojnicí mezi Tahou a Adamsem vytvoří jejich společný kamarád a idol: kytarista legendárních The Clash Mick Jones. A studiový nahrávací tým že se rozroste o Briana Ena, zpěvačku Agnès B nebo saxofonistu Femi Kutiho.

Nuru Kane, rodák ze senegalského Dakaru, co se kdysi stal marockým Gnawou, ale mbalaxu se nikdy nepustil, nabízí už potřetí velmi eklektické album. Na Exile přichází se syrovou, po africku bluesrockovou hudbou promísenou flamenkem a hip hopem a stojící na Kaneho robustním hlase, loutnách oud a guimbri, kytarách, steelce, dobru a talking drumu se sabary. Produkce se navíc ujal Marc Antoine Moreau, dvorní spolupracovník Amadaou & Mariam.

Až na červnovém pražském festivale Respekt vystoupí Hasna el Becharia, famózní alžírská zpěvačka a hráčka na ženám jinak zapovězenou loutnu guimbri, dobře si všimněte mladé zpěvačky a tanečnice z její kapely. Jmenuje se Souad Asla a už léta je jisté, že se postupně propracovává do velikosti své učitelky. Pochází z alžírského Becharu, ale bezmála dvacet let už žije v Paříži, kde na sebe její berberská a gnawa hudba nenásilně vzala moderní podobu. Na debutovém albu Jawal se zpěvačka nerozpakuje obrátit pozornost k pouštnímu blues Ali Farka Toureho, rocku, reggae, ale i jazzu.

O třiatřicetiletého Omara Moctara z Nigeru, řečenému Bombino, se tahají titulky - tuarežský Chuck Berry, pouštní Carlos Santana, africký Richard Thompson – což mu situaci u rockových fanoušků moc neusnadňuje: očekává se kytarový solitér na velbloudu, pouštní verze zmíněných celebrit. Skutečnost takové klamavé zjednodušení ale maže. Tuarég Bombino zřetelně vstřebal hlavně Hendrixovu školu, Knopflerovou zvukomalebnost a Ali Farka Toureho bluesovou střídmost. V Nigeru hrají kytaristé navíc s daleko většími ornamenty a dravěji než jinde na Sahaře. Bombino neignoruje naposlouchané rockery, skladbám dokáže vnutit baladickou vřelost i rockovou tvrdost, ale přitom si udržet pouštní integritu. A to i tehdy, když odjede nové album Nomad natáčet do amerického Nashville, kde na něho čekal producent Dan Auerbach ze skupiny The Black Keys.Stojí také za zmínku, že podobně jako Rokia Traoré, nové album vydává Bombino u respektovaného labelu Nonesuch.