Adam Borzič: Vánoce. Svátek rození Boha ve světě a v nás
Na začátku adventu mě svedla objemná kniha oděná do látky v barvě kardinálského roucha, na níž se prostě a důstojně skví černými písmeny Mistr Eckhart Kázání.
Není to náhoda, neboť středověký mystik, dominikánský mnich a pozoruhodný myslitel v jedné osobě, je spojován s vánočním příběhem specifickým způsobem. Než z něj učiním jednoho z průvodců tajnými i radikálními vánočními stezkami, ještě zmíním, že kniha obsahuje řadu dosud do češtiny nepřeložených kázání. Překladatelům Martinu Mrskošovi, Vilému Konečnému a Petru Snášilovi tak patří za tento odvážný čin velké díky.
Čtěte také
Nejprve si řekněme, že Vánoce je třeba zbavit sentimentality a konzumu, mají-li získat svůj původní léčivý smysl. To neznamená zbavit se vší té zlaté, červené nebo zelené, ani světel živých či elektrických, ozdobených stromů uvnitř i vně, a nemusíme ani vypudit všechny ty vůně, jehličím a františky počínaje a citrónovou kůrou a ořechy konče.
Jen je třeba přesáhnout běžnou představu, že se jedná o slavnost vynucené rodinné pohody a nákupního šílenství. Magie smyslů k Vánocům patří, vždyť v křesťanství se jedná o připomínku vtělení Boha, a tak je třeba tento svátek slavit tělesně a kosmicky. Ale k magii je třeba přidat ještě prorocký a mystický význam, jinak se s duchem Vánoc mineme.
Mystici v čele Mistrem Eckhartem nás učí, že o Vánocích oslavujeme trojí narození: narození Božího Syna ve věčnosti, v dějinách a v naší duši. Narození Boží neobsahuje pouze kosmické a mystické prvky, ale také sociální rozměr.
Čtěte také
Ježíš se nerodí jako privilegované dítě, rodí se na útěku coby chudý imigrant v chlévě. Obklopují ho nejen andělé, ale i zvířata, a neklaní se mu jen mágové ale i pastýři. Je to prapodivná scéna. Mísí se v ní chudoba a vznešenost, posvátnost a světskost. Toto mísení je podle Auerbacha pro evangelia typické. A nachází se v něm hluboký smysl.
Když jeden umělec před pár lety nainstaloval betlémskou scénu do klece, aby připomněl utrpení imigrantů na amerických hranicích, vyjádřil prorocký smysl Vánoc. Zelený teolog Matthew Fox, jehož spiritualita stvoření vychází ponejvíce právě z Mistra Eckharta, napsal, že Vánoce nejsou příběhem o dobyvatelích a úspěšných, ale o těch posledních. Jejich duch promlouvá o solidaritě a přežití. Měl by nás vést k emancipačním činům, nikoli k sentimentu. Fox říká: „Postavit se za ještě nenarozené děti, které zdědí vážně poškozenou planetu, klimatickou krizi, stále kyselejší oceány, vymírání milionů druhů hmyzu, včel, zvířat, rostlin, stromů, lesů a ptáků – to není oslava dětí. To nejsou Vánoce. Rozhodnout se s tím něco udělat? To jsou Vánoce.“
Čtěte také
Ale Vánoce mají vedle magického a radikálně politického obsahu ještě mystický smysl. A právě zde nás může provázet Eckhart, neboť jeho mystice, a totéž platí pro jeho pokračovatele, se nikoli náhodou přezdívá mystika vánoční. Narození Božího syna je jejím hlavním motivem. Učený dominikán, který měl na svoji dobu až nevšedně feministické smýšlení, vždyť své hlubinné a kontroverzní vhledy sdílel především s dominikánskými sestrami, nazřel, že Bůh se chce narodit v každé duši. K čemu mi je, že Maria porodila Krista, když ho nemůžu porodit já?, shrnuje Fox lakonicky Eckartovu vizi.
Aby se Božské dítě zrodilo v našich útrobách, musíme se vnitřně vyprázdnit, nechat odplynout veškeré vlastnění, materiální či duchovní, od všeho se odpoutat a v naprostém tichu a odevzdání, podobni Marii, čekat na zrození: „Proto musí být celičká duše, v níž má k tomuto rození dojít, úplně čistá a žít usebraným, vznešeným a niterným životem…“ píše náš mistr.
Čtěte také
Eckhart byl troufalý, jeho učení je nedualistické, a jeho vidění božství coby čirého Nic se podobá buddhistickému pojetí prázdnoty. Rození Boha v nás je radikálním pohledem na vztah božství a stvoření.
Kdo se chce propojit s hlubinou Vánoc, ať si vezme slova německého mistra k srdci. I uprostřed vánočního shonu lze zaslechnout tichý zvuk rodícího se Slova. Toto světlené slovo se rodí v chudobě i na útěku, rodí se ve zranitelnosti a křehkosti života, a rodí se v každé duši, která se otevírá tajemství lásky.
Nejposlouchanější
-
Anna Beata Háblová: Víry. Románové podobenství o cestě k překonání strachu a ponížení
-
Fjodor Michajlovič Dostojevskij: Idiot. Nadčasový příběh o víře, že dobrota může změnit lidská srdce
-
Winterbergova poslední cesta. Železniční roadstory podle bestselleru Jaroslava Rudiše
-
Zmizela a Strýček z nebe. Šumavské povídky Karla Klostermanna
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka

Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.



