42. MFF Karlovy Vary - Kapitola druhá: Když se nic neděje
Určitě jste se s touto formou vyprávění už někdy setkali. Dlouhé záběry, statická kamera, minimum dialogů, velkorysé prostředí se silnou atmosférou, žádný spěch. S největší pravděpodobností to byl film finský, islandský, korejský, polský nebo ruský.Proč také stále objevovat nové metody a postupy, když ty osvědčené fungují tak dobře. Tedy minimálně do té doby, než se z nich stane formální manýra; to ale koneckonců platí pro všechny žánry. Buďme raději konkrétní.
Velký příběh za malý peníz
Ne náhodou dostal film Prosté věci (Prostyje vešči) hned několik ocenění. Prostý a nenáročný příběh anesteziologa Sergeje Maslova (Sergej Puskepalis - hlavní cena za mužskou roli), odehrávající se v ulicích Petrohradu, působí tak obyčejně, až z něj přechází mráz po zádech.
Režisér (a scenárista v jedné osobě) Alexej Popogrebskij (cena Mezinárodní filmové kritiky) vypráví jazykem dokumentaristy. Sleduje hlavního hrdinu v téměř reálném čase, soustředí se záměrně na detaily, a to důležité - jakože přepsaná synopse má bezmála existenciální nádech - nechává vyplynout přirozeně. Tím, že kulisy života v současném Petrohradu jsou už samy o sobě dost atmosférotvorné a především absurdní, má o divákovu pozornost, potažmo napětí ve filmu postaráno. Kritici, kteří režisérovi (mimochodem, Popogrebskij je vystudovaný psycholog) udělili zvláštní cenu, by jistě souhlasili s tím, že by mohl začít zfleku vést filmový seminář "Velký příběh za malý peníz".
Kdyby byl Forman Rus...
Ze stejné produkční společnosti (Koktebel Film Company) pochází i snímek Borise Chlebnikova Volný styl (Svobodnoje plavanije). Ten by ještě mnohem lépe zapadal do vymezené kategorie filmů, ve kterých se "nic neděje", a přesto jejich poctivých sto minut uplyne jako voda.
Styl vyprávění je tu velmi podobný Prostým věcem. Jen sledujeme pro změnu dvacetiletého Ljoňu (Alexandr Jatsenko), kterak se po zavření továrny v malém městečku nedaleko Volhy marně shání po práci. Extrémně pomalé tempo filmu (výjimkou nejsou několikaminutové statické záběry celků) je dané zejména vrcholně líným tempem života povolžského městečka. Lehkost režisérova stylu, který opět budí zdání dokumentaristy, stojícího a tiše sledujícího život opodál, a připomíná i některé starší "novovlnné" české filmy. Člověka tak napadá, jak by to dopadlo, kdyby se Miloš Forman narodil v Rusku nedaleko Volhy a rozhodl se, že natočí Černého Petra tam...
Lyrická detektivka
Velké naděje vzbuzoval také další ruský film Vyhoštění (Izgnanie) , volně natočený podle Saroyanovy povídky Směšná záležitost. A jak už to tak bývá u podobně načatých odstavců, bude následovat mírné zklamání. Stopadesátiminutovému, velkoryse rozmáchlému dramatu o rodinné krizi Alexe s Verou, ve kterém se to jen hemží mrtvolami, jako by nic z kategorie filmů, kterým se právě věnujeme, nescházelo.
Vyhoštění má velmi příjemné tempo - je to přesně ten typ dlouhých záběrů, ve kterých se zdánlivě nic neděje, ale graduje při nich napětí. Filmy byl natočen v úžasných lokacích, ať už zmíníme syrové tovární předměstí nebo kontrastující venkovské sídlo v široširé kopcovaté krajině. Jen způsob, jakým je režisér Andrej Zvjagnicev zvyklý vyprávět, si příliš nerozuměl s obsahem slov předlohy. Saroyanova "psychologická detektivka" se se Zvjagnicevovou lyrickou rozevlátostí a kouzlením s obrazy jednoduše tloukly.
Pomalejší než realita
Ještě na jednu podskupinu filmů, ve kterých se "nic neděje", by bylo vhodné poukázat. A to sice na ty, které jsou závislé na divákově rozpoložení. Takže jinými slovy buď "fungují", pokud jste naladěni podobně melancholicky, nebo pakliže jste již unaveni a potřebujete naopak osvěžit, velmi jednoduše mohou spadnout do kategorie "ušlechtilá nuda".
Jako příznačný kandidát na toto označení nechť poslouží Prořezávání révy (Podo-namulul be-a-ra) korejského režiséra Min Boung-huna. Autor těchto řádků si pomalý a bezmála dvě hodiny dlouhý příběh studenta katolického semináře, který se zmítá v existenciálních pochybách, užil. Film plyne tak pomalu, že máte pocit, že realita by se odvíjela rychleji.
Když se vám ale podaří najet na takové tempo, režisérovi začnete důvěřovat natolik, že se jeho filmem necháte zcela odvést a unést. Rozhodně nebudete litovat - samozřejmě by se hodilo dodat, že za pomalými a táhlými záběry se toho ve skutečnosti děje velmi mnoho a divák má po chvíli pocit, že spolu s hlavní postavou prožívá identické myšlenkové pochody. Když ale po prvních 10 minutách filmu nechytnete tempo, nenechte se dlouho přemlouvat a sál raději opusťte.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
