40 úletů Martina Packa

2. duben 2003

Vltava - výchozí obrázek|foto:Český rozhlas Vltava

Choreograf se při představení pozná lehce. Je to ten, který létá zákulisím, rve si vlasy, občas koukne na jeviště a pak zase úpí nad nedodržováním svých nápadů. Martin Pacek - jeden z předních divadelních choreografů - si však tentokrát představení svých děl vychutnal bez těchto průvodních znaků. Byl to totiž večer uspořádaný na počest jeho čtyřicátých narozenin, a ačkoli šlo o kompilát jeho choreografií, sám si velice pochvaloval, že nemusel být přítomen zkoušce a dopřál si ten luxus nechat si utrhnout lístek, usednout a dívat se zepředu. To vše 22.3. v Divadle U Hasičů v režii Jaroslavy Šiktancové.

Osobně si myslím, že Martin Pacek je jeden z mála, ne-li jediný choreograf, z jehož práce lze sestavit večer plný humoru (místy černočerného), výtečných nápadů a hlavně nečekaných a vyhrocených point. Jeho rukopis je jasně čitelný, ať již dělá s profesionály či amatéry, jejichž výkony jsou však pod jeho vedením také profesionální.

Z představení Malované na skle|foto: Divadlo Na Fidlovačce

Za všechny zchoreografované vystoupil soubor Gaudeamus s "Masopustní hrou o svatbě," Divadlo na Fidlovačce a Jihočeské divadlo České Budějovice s dvěma velmi odlišnými variantami muzikálu "Malované na skle," a pak především nejvlastnější dítko Martina Packa - Taneční divadlo BUFO, kterému patřila celá druhá půle večera.

Právě v představeních BUFA je Packův smysl pro humor a stavbu tanečního příběhu nejpatrnější. Za vše bych rád jmenoval například tanec těhotných žen s bubnováním na břicho končící houkačkou sanitky, Lásku zmýlenou, kde se zdánlivě ideální páry nosáčů, břicháčů a stařečků nemohou políbit, a tak končí v náručí jiných a nebo například laškování dvojčat s opilým mužem a jeho pocitem dvojitého vidění.

A jak moc Pacek ovlivnil své tanečníky, dokázal závěrečný dáreček. Několik choreografií bylo značně předěláno a zparodováno k obveselení Martina Packa, ale i celého naplněného sálu divadla U hasičů.

autor: Jelena Malostranská