Vydejte se s námi na 18 kilometrů dlouhou pouť ke klášteru v Hájku u Červeného Újezda

Na poutě do Hájku vyráží pravidelně sto až sto padesát lidí, mše se konají pod širou oblohou

Stavba lorety byla v Hájku zahájena v roce 1623 na pozemku hrabat Žďárských, a to přímo v jejich oboře, která do té doby sloužila jako bažantnice. Kapli Žďárští postavili pro sochu Černé matky Boží a vysvěcena byla arcibiskupem Harrachem o dva roky později, v roce 1625. Podle doložených dokumentů se tu velice brzy začali scházet věřící, a to jak prosebníci, tak děkující, kteří sem chodili za pannou Marií na poutě. 

O několik let později byla loreta zbourána a velice rychle postavena (1630) přesnější verze loretánské stavby. „Původně stála jako osamocená budova, nyní stojí uprostřed areálu františkánského kláštera,“ upozorňuje Kateřina Pařízková. Klášter postavili asi o 30 let později než loretu.

Františkánský klášter v Hájku u Červeného Újezda

Hájecké poutě jsou vyhlášené a pravidelně na ně vyráží asi 100–150 lidí. Mše se proto konají pod širou oblohou, nikoli v loretě samotné. Od padesátých let minulého století, kdy se stal klášter sběrným místem pro mladé kleriky různých řeholí a později vojenským skladištěm, se v Hájku nezvonilo. Teprve nedávno se z lorety opět ozval zvon, který svolává poutníky na mši.

V tuto chvíli probíhá v Hájku rozsáhlá rekonstrukce. Františkáni zde sice žádní nežijí, ale jezdí sem různá společenství nebo spolky či skauti na své pobyty.

autor: Kateřina Havránková
Spustit audio

Související

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.

Václav Žmolík, moderátor

Karel Klostermann Ze světa lesních samot

Ze světa lesních samot

Koupit

Román klasika české literatury zobrazuje dramatické změny poměrů na česko-bavorském pomezí v posledním čtvrtletí 19. století, kdy ustálený životní řád "světa lesních samot" narušila živelná katastrofa.