2 v 1 na MAČ. Jurij Vynnyčuk je ukrajinský Eco s příměsí Borgese

16. červenec 2015

Básník, prozaik, překladatel a novinář Jurij Vynnyčuk se narodil v roce 1952 ve Stanislavově, dnešním Ivano-Frankivsku. Psal od začátku sedmdesátých let, v době sovětské éry nesměl vydávat. Ve své tvorbě se věnuje mimo jiné legendám, pověstem a pohádkám. Básník Andrij Ljubka o něm prohlásil, že „od okamžiku, kdy bylo napsáno Tango smrti (2012), máme ukrajinského Umberta Eca, v němž je navíc trochu Borgese“.

„Současní ukrajinští spisovatelé dnes nemají potíže s tím, že by nemohli svá díla vydávat,“ říká o stavu literárního provozu na Ukrajině Jurij Vynnyčuk. „Naopak, o známé a významné autory se některá nakladatelství dokonce perou. Problém je v něčem jiném, že totiž na Ukrajině téměř neexistují specializované literární časopisy a tudíž ani kvalitní literární kritika. Ukrajinští spisovatelé často postrádají zpětnou vazbu. Literární kritika je důležitá nejen pro spisovatele samotné, ale pro celý literární proces, patří do literatury a je její nedílnou součástí. Ale u nás chybí.“

Jak byste charakterizoval současného ukrajinského čtenáře. Jak přistupuje k literatuře?Ukrajinských čtenářů není tak mnoho, jak by se mohlo zdát. Ukrajina má skoro 45 milionů obyvatel, ale knihy se tisknou většinou v nákladu dvou až tří tisíc kusů. Za ten nízký počet může opatrnost nakladatelů, kteří pro jistotu vytisknou knih méně a pak případně udělají dotisk. Nechtějí riskovat, že by se knihy neprodaly. Můj poslední román má už sice náklad 33 tisíc, ale to jsou všechno dotisky. Ukrajina má spíše mladé čtenáře. Podle průzkumů mé knihy čtou převážně ženy.

Pocházíte ze Lvova. Je Lvov střediskem intelektuálů? Jaký je, jako město pro literaturu?Lvov má jako město významnou literární tradici. Začalo to už v době, kdy byla Ukrajina rozdělená a část patřila Rusku a část Rakousku-Uhersku, později pak Polsku. Tam patřil například i Lvov. V Rusku se ukrajinské knihy tisknout nemohly, a proto je ukrajinští autoři vydávali ve Lvově.

O Lvově píšete často ve svých knihách…O Lvově jsem napsal dvě knihy legend, ale vlastně všechna má díla se odehrávají právě tam, třeba i děj mého posledního románu Tango smrti. Popisuji v něm dobu mezi dvěma světovými válkami na příbězích čtyř lidí - Poláka, Žida, Ukrajince a Němce. Nepopisuji jenom smutné stránky této historie Lvova, jsou tam i veselejší momenty. Román má dvě linie - historickou a současnou. Ty se v závěru setkají a pro čtenáře to bude opravdu překvapující vyústění.

03420858.jpeg

Oč usilujete v románech, které mystifikují čtenáře?Mystifikace jsem využíval v sovětských časech jako protest proti vládnoucími režimu. Pro mne to byla jediná možnost, jak jsem se o něm mohl vyjádřit. Své texty jsem vydával jako překlady. Sám jsem totiž nemohl publikovat, a tak jsem raději vystupoval jako překladatel textů, i přesto, že jsem byl jejich autorem. Dnes se skrývat nemusím, takže období mystifikací pro mě už v podstatě skončilo. V současné době se věnuji například vydávání antologií.

Spustit audio