Výstava Malé dějiny fotopastí zkoumá vliv fotografických technologií na vztah lidí a zvířat
Agáta Hrnčířová si povídá s Terezou Rudolf a Vojtěchem Märcem, kurátory Fotograf Gallery, a umělcem Davidem Přílučíkem o aktuální výstavě Malé dějiny fotopastí.
Pod fotopastí si můžeme představit klasickou technologii, která slouží k zachycení volně žijících zvířat, ale například i past na pohled nebo pozornost. Výloha v pražské Jungmannově ulici, kde je výstava Malé dějiny fotopastí umístěna, pracuje s tímto konceptem i tak, že náhodného kolemjdoucího může jednoduše polapit.
Výstavu Malé dějiny fotopastí můžete navštívit v pražské Fotograf Gallery do 12. května. Celý záznam ArtCafé, včetně hudebního výběru Pavla Zelinky, najdete v audiu pod článkem.
Návštěvník výstavy uvidí kombinaci prací šesti umělců a uměleckých skupin, kteří se slovy kurátorů v rámci média fotografie zamýšlejí nad vztahem nelidských a lidských zvířat. Pro kurátorský tým byly výchozím bodem úvahy anglického antropologa Alfreda Gella, který upozornil na vnitřní podobnosti pastí a uměleckých děl. „Alfred Gell tvrdil, že v obou případech jde o materiální nosiče, které dokážou zprostředkovat společenské významy,“ říká kurátor Vojtěch Märc.
Setkání s černou kočkou
Audiovizuální umělec David Přílučík se na výstavě podílel videem s názvem Kočka. V roce 2013 na kameru zaznamenal setkání s černou kočkou a také snahu a zároveň nemožnost vzájemného porozumění mezi člověkem a zvířetem. Kurátoři toto video vybrali kvůli nahodilosti pozorování, které přináší. Umělcova přítomnost není v díle tak zásadní, jde spíše o to, že fotoaparát byl ve správnou dobu na správném místě. „K fotopastem nám to přišlo výstižné. V tom videu jde o nějaké čekání na kořist – na to, co se objeví v objektivu,“ dodává kurátorka Tereza Rudolf.
„Myslím, že je důležité, nesnažit se za každou cenu motivy, které vidíme u zvířat, přeložit do ekvivalentu lidských vlastností,“ komentuje vztah lidí a zvířat David Přílučík. Podle umělce by se vztahy lidských a nelidských entit měly více problematizovat. Přílučík dodává, že spíše než se snažit hledat to společné, je potřeba pracovat s tím, že mezi lidmi a zvířaty budeme vždycky nacházet nějaké odlišnosti. Což ale podle něj ale neznamená, že spolu nemůžeme koexistovat.
Hudbu vybral: Pavel Zelinka
Související
-
Fauna se mstí. Umělci upozorňují, že na planetě nežijeme sami
Co by nám řekla zvířata ke klimatické krizi, kdyby mohla mluvit? Fotograf Jaap Scheeren a filmař Martin Páv dávají ve své práci prostor fauně.
-
Své snímky lovím v australské noci, říká fotografka Kristýna Erbenová
Australská noc má úplně jiné barvy než česká… Kristýna Erbenová na své výstavě Hranice modré představuje noční fotografie australské krajiny.
-
Na fotopastích loví kočkovité šelmy. S blesky, světlem a zrcadlovkou
Vladimír Čech s focením začal teprve před 8 lety. Zaměřuje se na kočkovité šelmy, spolupracuje s NP Šumava na monitoringu rysa a každý rok vyráží do Indie za tygry.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.