Výsadou umělců je být svědky společenských událostí. Belgický malíř Michaël Borremans vystavuje v Galerii Rudolfinum

24. leden 2020

Právě začala výstava belgického umělce Michaëla Borremanse The Duck. Istalace v pražské Galerii Rudolfinum je součást umělcovy práce. Výstava potrvá do 12. dubna.

„Pozvánku vystavovat v Praze jsem dostal před lety, když jsem měl zrovna výstavu v galerii v Antverpách, ale protože nemám výstavy moc rád, nic jsem nesliboval,“ prozrazuje malíř, který je podle svých slov raději zavřený v ateliéru a pracuje. Nakonec se do Prahy přijel podívat a okouzlily ho jak výstavní prostory galerie, tak impozantní seznam umělců, kteří v Rudolfinu vystavovali.

Výsledná výstava s titulem Michaël Borremans The Duck ukazuje na třiceti malířských dílech a videoinstalacích průřez dosavadní umělcovou tvorbou. „Mám radši menší výstavy, kde se lidé mohou půl hodiny až hodinu soustředit,“ vysvětluje, proč do Prahy nepřivezl víc pláten.

Michaël Borremans: The Devil's Dress III, 2011 oil on canvas 40 x 60 cm Private collection, Belgium; Courtesy Zeno X Gallery, Antwerp

„Každá výstava je nakonec improvizací s prostorem, v Galerii Rudolfinum jsem do instalace zapojil i dřevěný obklad na stěnách v jedné z místností,“ dodává malíř, který svá díla vystavoval v Berlíně, v Sydney nebo v Dallasském muzeu umění. „Instalace výstavy je součástí práce umělce a sám jsem většinou nerad, když mi do toho někdo zasahuje.“

Východní Evropa má svoje tajemství

„Můj strýc, který byl Čech, mi kdysi daroval knihy o Československu, které mě ovlivnily v mládí. Především jedna kniha o Vltavě byla vizuálně velmi povedená a pokaždé spouštěla mou představivost,“ prozrazuje Borremans, který v roce 2003 namaloval obraz Cesta, na němž sedí postava před obrazem hor s velkým nápisem Nízké Tatry.

„Pro nás na západě byla východní Evropa vždy opředena určitým tajemstvím, takže jako dítě jsem si často představoval, jak to tady vypadá, a i to se podepsalo na mém díle,“ dodává umělec, který navštívil Českou republiku jako turista poprvé kolem roku 2007. Tehdy tu podle svých slov obdivoval nezničenou panenskou přírodu. Dnešní turistika je však podle něj příliš vulgární a laciná a rozhodně nepřispívá ke kráse samotných míst.

Mé obrazy si s sebou nesou ruksaky referencí

Na otázku, zda se jeho obrazy, které svou technikou odkazují ke klasické malbě 17. století, setkávají s pochopením dnešní generace, Borremans odpovídá: „Od návštěvníků výstav neočekávám, že budou má díla chápat, protože to nejde. Má plátna v sobě mají určitou vnitřní závažnost, každé si nese na zádech ruksak referencí z dějin umění i kultury. V tom je moje dílo přitažlivé, protože pracuje s kulturním zázemím a kolektivním vědomím, není tedy nevinné.“ Sám chápe umění a jeho recepci pluralisticky:

Michaël Borremans, Sleeper, 2007-2008 oil on canvas 40 x 50 cm Private collection, Courtesy Zeno X Gallery, Antwerp

„V umění 21. století nedominuje jeden směr nebo hnutí, dochází v něm k syntéze všech uměleckých hnutí a směrů 20. století, a tak by mělo být i přijímáno.“

Být neustále vážný je nebezpečné

Výstava v Galerii Rudolfinum je pojmenovaná podle obrazu Dívka s kachnou. „Na začátku jsem název The Duck navrhl kurátorovi Petru Nedomovi jen tak z legrace. Postupem času se mi ale začal líbit čím dál víc, protože mám rád nejednoznačné a matoucí názvy a tento ve své absurditě nese skrytý význam.“ Borremans dokáže být ve svém umění podle svých slov často velmi vážný, zároveň si ale uvědomuje, že všechno umění je relativní: „I umělci se mýlí a je potřeba být schopný si ze sebe dělat legraci, i když to myslíte vážně.“

Umělecké dílo nemá fixní význam

„Když dokončím malbu, sám se na ni snažím dívat jako pozorovatel a konzument umění. Při tom v sobě zažívám protichůdnost vyvstávajících významů. Je to jako v politice: nikdo není stoprocentně pravicový nebo levicový a nikdo nemá stabilní politické názory, vždy oscilujeme někde mezi levicí a pravicí, mezi červenou a zelenou, což jsou kontrastní barvy,“ říká autor obrazu Červená ruka, zelená ruka.

Michaël Borremans, Red Hand, Green Hand, 2010, oil on canvas, 40x60cm. Private collection, Courtesy Zeno X Gallery, Antwerp

„Pro někoho je tento obraz velmi politický, ale mně se líbí, že jeho význam není fixní, na rozdíl od spousty politických uměleckých děl, která reagují na nějakou momentální událost. Umělecké dílo by mělo existovat samo o sobě jako něco, co nemůžeme plně pochopit,“ uzavírá Borremans v ArtCafé.

Celý rozhovor si můžete poslechnout v kompletním záznamu ArtCafé. Hudbu – výběr z evropského žebříčku world music – pro vás připravil Petr Dorůžka.

autor: Tomáš Pivoda
Spustit audio

Související