Vladimír Votýpka: Sedm životů. Osudy hraběte Františka Podstatzkého-Lichtensteina
Životní osudy hraběte Františka Podstatzkého-Lichtensteina patří k pestrým příběhům exilu a návratu se všemi souvisejícími peripetiemi. Ve své knize je zaznamenal novinář a fotograf Vladimír Votýpka. V podání Hanuše Bora poslouchejte on-line po dobu jednoho týdne po odvysílání.
„Exodus české a moravské šlechty do ciziny probíhal ve 20. století v několika vlnách. Ta největší byla poúnorová a připomínala spíš vyhoštění než dobrovolný odchod. Mezi prvními odešli i Podstatští-Lichtensteinové z Velkého Meziříčí. Když jim stát zkonfiskoval majetek a hrozilo nebezpečí, že se stanou středem zájmu Státní bezpečnosti, raději se všeho vzdali a s dětmi Československo opustili. Františkovi bylo tenkrát čtrnáct let,“ píše v úvodu knihy její autor Vladimír Votýpka.
František Podstatzký-Lichtenstein (1933–2016) prožil pozoruhodný, bohatý život. Na začátku knihy se dozvídáme o historii rodu a o prvních letech, která František Podstatzký prožil doma, na velkomeziříčském zámku. Brzy po únorovém převratu ale o zámek přišli a rodina se rozhodla ze země odejít. Maminka s dětmi překročila se štěstím hranice do Rakouska k příbuzným, kde se k nim zanedlouho připojil i otec, a zvažovali, co dál. Nakonec se rozhodli pro exil v Chile.
Zvykejte si na odříkání. Může být hůř
V Santiagu si pronajali malý dům, děti začaly chodit do školy, rodiče se snažili finančně všechny zabezpečit, ale nebylo to jednoduché. Rodiče si nicméně nikdy nestěžovali na svůj osud, vždy tvrdě pracovali a snažili se do minulosti se nevracet. Jejich syn František o nich obou v knize mluví laskavě, s úctou.
Maminka měla o výchově svých šlechtických dětí jasnou představu. I v době, kdy nám nic nechybělo, jsem od ní slyšel: „Zvykejte si na odříkání. Může být hůř, než je teď." Jako by jasnozřivě viděla do budoucnosti. (…) Rodiče jsme poslouchali na slovo, ne snad proto, že bychom se jich báli, nebo protože jsme museli, my jsme je opravdu respektovali. Co řekli, to platilo.
V Chile žil František dvanáct let, pracoval na vinici i na rýžových polích, stal se honcem ovcí vysoko v horách, jezdil taxíkem, pilotoval malá letadla, obhospodařoval malou farmu, žil s indiány.
Měli jen to základní, aby přežili, ale mnoho nepotřebovali. Uprostřed divoké, nevlídné krajiny se cítili volní a svobodní.
Ač to původně vypadalo, že František v Chile zakotví natrvalo (rodiče se po čase uchýlili Německa a v závěru života do Rakouska), dopadlo to nakonec jinak. František se náhodně seznámil se svou budoucí ženou, maďarskou šlechtičnou Marií Annou. Po svatbě se přestěhovali do Kanady, zde dělal barmana, ale po čase i vedl hotel a obchodoval s vínem, a když se uchytili, žili pěkný, společný život.
Cítím se tu doma
Po manželčině smrti, po více než padesáti letech života v cizině, se František Podstatzký odhodlal vrátit na Moravu, vlastně do blízkosti těch lidí, kteří jeho rodiče připravili o majetek a přinutili je odejít do exilu. Sám přiznal, že se toho návratu trochu obával, ale ukázalo se naštěstí, že zbytečně. Usadil se v domku v malé vesnici za Velkým Meziříčím a žil zde až do své smrti. Autorovi knihy mimo jiné řekl: „Cítím se tu doma. Takový pocit jsem neměl nikde jinde na světě. V Chile se mi líbilo a v Kanadě už jsem si připadal jak Kanaďan, ale pro Kanaďany jsem pořád byl cizincem. Když jsme se vrátili domů, nikdo nepochyboval, že jsem Čech…. Jen když lidem vysvětluji, že exil není žádná sranda, obvykle mi nevěří.“
Účinkuje: Hanuš Bor
Připravila: Vladimíra Bezdíčková
Režie: Vít Vencl
Natočeno v roce 2020 (premiéra).
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
