Václav Vokolek: Zázraky viděné a slyšené
To, co se v 80. letech 19. století stalo v Jabkenické myslivně, je možno vyložit pouze jako zázrak.
Čtěte také
Takže vysvětlením slova zázrak musíme naše jabkenické vyprávění začít. Podle dnešních měřítek je zázrak „označení mimořádného jevu, který není vysvětlitelný vědecky známými přírodními zákony, považuje se za projev nadpřirozených sil“.
Pak by ovšem mnohé, co nejde vysvětlit vědecky, bylo zázrakem? Určitě ne. To svatý Isidor vymyslel zajímavější paradox: „Zázraky nejsou určeny věřícím, ale nevěřícím.“
V Jabkenicích na Nymbursku se stalo, že duševně těžce nemocný člověk, kterého museli před společností ukrýt, vytvořil geniální hudební díla, která navždy přežila jeho rozpadávající se tělo i mysl. Jinak než zázrakem to nemůžeme nazvat. Proto se do Jabkenic vydáme.
Čtěte také
Od kostela se vydáme k jabkenické myslivně, na každém kroku nás k ní povedou šipky i turistická značka. Honosný dům myslivny připomíná téměř zámeček. Sem byl roku 1875 jmenován nadlesním Josef Schwarz, jenž si vzal dceru skladatele Bedřicha Smetany. Dnes je tu krásné muzeum velkého skladatele, který tu prožil neradostný poslední úsek života a zázrak s ním spojený.
Pobyt v Jabkenicích byl pracovní, jen práce mohla Smetanu zachránit, jen ona ho mohla vyvézt z těžkých myšlenek. Na první pohled tu žil poklidným životem, hodně času trávil v přírodě, tedy odpočinkem. Rád pozoroval dalekohledem zvěř a stejným výsuvným dalekohledem se dokázal dlouze dívat do korun stromů.
Neslyšel nic, jen děsivé hučení hlavě. Byl také silně podrážděný, což mělo neblahý vliv na jeho nejbližší okolí. Přesto komponoval. Ticho kolem něj znělo hudbou. Tak vznikl jeho slavný kvartet Z mého života, jedinečná skladba a jistě vrchol celé české hudby. Vznikla v nejtěžších podmínkách, které si nedovedeme představit, a přesto je to hudba naprosto dokonalá. To je zázrak a jen tak můžeme jabkenické kompozice označit.
Čtěte také
V jabkenické myslivně, za stále se zhoršujících podmínek, vznikly velké opery. Hubička, Tajemství, Čertova stěna. Dopsal tu Mou vlast, dva cykly Českých tanců, Večerní písně a řadu drobnějších skladeb. Práci mu ztěžovaly časté závratě, nevolnosti, nedokázal udržet rovnováhu, ztěžka chodil. Jeho život se stále více stával utrpením.
Pak už se Smetanův zdravotní stav jen zhoršoval. Na dveře jabkenické myslivny zaťukalo, a tiše vešlo, šílenství. Ztratil schopnost číst, dostával nervové záchvaty. Tehdy vzniklo jeho prakticky poslední dílo – druhý smyčcový kvartet. To byl opravdu heroický výkon? Snad zázrak, opakuje si tu návštěvník Jabkenic před mistrným pomníkem od Františka Bílka. Právě tak to velké drama sochař vytesal do kamene.
Ale zázraky končí, rozplynou se. Zůstává jen tvrdá realita. Třeba i osud. Poslední scény Smetanova pobytu v Jabkenicích jsou jen strašné. Měl oslavit 60. narozeniny, ale nebylo to možné.
Čtěte také
Jabkeničtí na něj museli dozírat ve dne v noci. Hudební génius, a tím Smetana beze sporu byl, už jen vše ničil, rozbíjel, vykláněl se z oken a křičel, rozprávěl s mrtvými, stal se nebezpečným. Jeho tělo, již jen jeho tělo, bylo naloženo do kočáru a odvezeno do pražského blázince u Kateřinek. Tam po třech týdnech zemřel. Takže konec, přeběhne po zádech mráz.
Ale zázraky se promítají do věčnosti. Osud je jen kulisa. Zůstává zázrak hudby, uvědomíme si před zvichřenou postavou Smetany od sochaře Františka Bílka. Skladatel se na velkolepém pomníku tyčí před reliéfy svých slavných skladeb jako ve vichřici. Jako vítěz.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
