V lockdownu jsem viděla všechny Attenboroughovy filmy a propadla hlavonožcům, říká malířka Erika Bornová

Šestapadesát let svého života strávila Erika Bornová v jednom činžáku. Když se během koronavirové pandemie všechno zavřelo a ona se s manželem, dcerami a jejich rodinami přesunula do malé vsi ve Šluknovském výběžku, konečně se ocitla uprostřed přírody. Z okna sledovala denní těžbu dřeva a holá místa, která po stromech zbyla. Po večerech pak koukala na filmy britského přírodovědce Davida Attenborougha.

Výstava Eriky Bornové Šílenství je stráž noci|foto:Tomáš Souček, Galerie hlavního města Prahy

„Ten mě nasměroval k vědeckým serverům,“ říká. „Během lockdownu jsem propadla všem těm hlavonožcům, medúzám, plžům a mlžům, to je fascinující svět.“ Svoje nově nabyté poznatky zpracovala do pouze zdánlivě pohádkových obrazů, které je možné vidět až do konce října na její výstavě v Colloredo-Mansfeldském paláci. Je mezi nimi i akryl, na kterém dala tvar vědeckému článku o slimákovi, jenž dokáže odtrhnout tělo od hlavy, posléze tyto části zase spojit a dál normálně fungovat.

Výstava Eriky Bornové Šílenství je stráž noci|foto:Tomáš Souček, Galerie hlavního města Prahy

Vidět se jen napůl

Čtení internetových textů a také poslech audioknih – třeba Born to Run, která ji naplňuje pocitem aktivního fyzického výkonu – v poslední době ve světě Eriky Bornové nahrazuje knihy, kterých dříve zvládla i několik týdně. Během práce na polystyrenových vlasech Almy Mahlerové jí totiž shodou nepříznivých okolností v jednom oku popraskaly nervy a na půl roku se mohla spolehnout pouze na oko druhé. Tvořit se skalpelem v ruce, kterým dřív do polystyrenu řezala, už dál nemohla, a tak se po pětadvaceti letech od absolutoria Ateliéru malby na Akademii výtvarných umění vrátila zpět k malbě a kresbě. „Viděla jsem jen přes krevní sraženinu. Tohle zoufalství mě dohnalo k tomu, abych se na sebe začala dívat do zrcadla a sledovala, jak se vidím. Tvary se měnily a postupně jsem začala mít radost, že se vidím každý den jinak,“ popisuje mentální i fyzické rozpoložení, ve kterém vznikla série autoportrétů. Také tu na výstavu zařadila.

Výstava Eriky Bornové Šílenství je stráž noci|foto:Tomáš Souček, Galerie hlavního města Prahy

Jak se to v jejím světě má s vášní, respektive šílenstvím? K čemu v její tvorbě vedl nalezený inzerát nabízející domácí prostituci? Čím ji zaujala postava Almy Mahlerové? Jakou (obří) sochu z její dílny letos na Vánoce bude hostit Ostrava? Proč se vydala na 140 kilometrů dlouhou pouť do Santiaga de Compostela (a proč ji při tom rozčiloval zvuk severských holí, jimiž byla většina poutníků vyzbrojená)? I o tom mluvila Erika Bornová ve Vizitce.