V Divadle ABC tančí v rytmu dějin. Beze slov vyprávějí příběh posledního století
Divadelní inscenaci, ve které se nemluví, ale jen tančí, uvádí v premiéře pražské Divadlo ABC. Představení nazvané Tančírna zachycuje milníky české historie v letech 1918 a 2018 prostřednictvím pohybových metafor, scénických obrazů a hlavně tance.
Píše se rok 1918 a česká polka vítězí nad rakouským valčíkem. Příběh osmi žen a osmi mužů se odehrává beze slov, v jedné pražské tančírně. „Je to pro nás taková Lucerna, jejímž sálem kráčí dějiny. Někdy to dokážeme vyjádřit jenom tancem, protože je dobově autentický, ale dovolíme si jít i do inscenování dějinných milníků. Vyjdeme na Václavské náměstí, postavíme Stalinův pomník, dokonce cestujeme až do Nagana,“ popisuje režisér Pavel Khek.
Tančírna je kolektivním dílem, na kterém pracoval jak režisér, tak dramaturgové Věra Mašková a Jiří Janků, skladatel Jiří Janouch a choreograf Martin Šimek, který říká: „Tančírny jako třeba ve Francii u nás v Československu neexistovaly. Je to spíš prostor, kde se lidé scházejí, tančí to, co je typické pro určitou dobu, ale stylizovaně.“
Představením provází celkem 16 postav, z nichž každá představuje určitý prototyp. „Snažíme se jejich charaktery dodržovat, ačkoli třeba v lehké změně podle toho, jak se mohli vyvíjet. Z někoho se stává kolaborant, z někoho kovaný soudruh. Snažili jsme se ty malé charaktery provést velkými dějinami,“ říká Pavel Khel s tím, že nahlédnout z odstupu naši nejaktuálnější současnost, nebylo snadné. A dodává: „Končíme v obraze, kdy už lidé v tančírně netančí moc spolu, každý tančí sám, se svým mobilním přístrojem, tabletem.“
Pantomimická hra Tančírna vznikla v roce 1981 v pařížské divadelní společnosti Le Théatre du Campagnol a o dva roky později se stala námětem italsko-francouzského filmu režiséra Ettore Scoly.