Týden současné korejské povídky

Nápad zaměřit se ve vltavském vysílání na současnou jihokorejskou povídku vznikl po pročtení zvlášť vydařeného čísla měsíčníku pro světovou literaturu Plav s podtitulem Iluze korejských žen. Toto číslo z února loňského roku se věnovalo jihokorejské literatuře, v níž v posledních letech dominují především autorky. Díky vybroušenému překladu Marka Zemánka mezi texty, často úryvky z románu, zvláště zářila povídka Samota druhých jednapadesátileté Čong Ihjon. Její ironický humor, společensko-kritický apel, výrazná pointa, a zejména obě hlavní postavy, včetně maltézského pinče Hufíka, si posluchač bezpochyby zamiluje.

I když jsme původně chtěli vycházet z již vydaných antologií jihokorejské povídky Loď pokladů (Nová vlna, 2012) a Chci se stát kočkou (Nová vlna, 2016), po konzultaci s koreanistkou Miriam Löwensteinovou, jejíž zásluhou obě antologie vyšly, koreanistou a buddhologem Markem Zemánkem a orientalistkou Petrou Ben Ari se skladba textů výrazně proměnila, a to ve prospěch autorek a autorů, kteří osobitě reflektují současnou jihokorejskou společnost, poznamenanou požadavky individualistického neoliberalismu. Většinu postav omezuje „neviditelná ruka trhu“, a v důsledku toho žijí ve světě, v němž je takřka nemožné vést přirozené lidské vztahy. Ze všech povídkových hrdinů čiší bezradnost a osamocenost. Podnikají sice různé pokusy o jejich překonání, nicméně ty většinou končí směšným, znepokojivým či jímavým fiaskem.

Například v povídce Castella, kterou napsal formálně a myšlenkově patrně nejoriginálnější autor našeho výběru, čtyřiapadesátiletý Pak Mingju, a přeložila Miriam Löwensteinová, se student bez práce ve svém těsném bytě pokouší navázat specifický vztah se svou lednicí. V autorově druhé povídce Díky! Jsi fakticky mýval, kterou přeložily Johana Jiráňová a Klára Kadoríková, zase život nabyde podoby obskurní počítačové hry. Obě povídky pocházejí z nové povídkové knihy Pak Mingjua Castella (Nová vlna, 2021), přeložené kolektivem autorů z okruhu studentů Miriam Löwensteinové.

Čtěte také

Jørn Riel: Arktické safari a jiné povídky z Grónska

Do antihrdiny Pak Mingjuova vrstevníka Kim Jonghy se může vžít každý posluchač, který kdy spěchal do práce na důležitou schůzku. Povídka Co se stalo s člověkem uvízlým ve výtahu? odhaluje nelidskost rychlého životního stylu, kdy je jedinec redukován na jakýsi spotřebič, po němž se požaduje pouze výkon, nikoli soucit. V takovém světě je pomoc bližnímu nepatřičná, zdržuje a ohrožuje provoz. „Neměl jsem čas ani sílu mu pomáhat,“ říká vypravěč, který je nucen čelit přezíravosti, hrubosti a lhostejnosti.

Jedinou reprízovanou povídkou tohoto vltavského cyklu je Ukradené jméno spisovatele In Muna, jež líčí poslední léta života starého malíře, strávená v soukromé psychiatrické léčebně. Povídku, kterou přeložil Vladimír Pucek, natočil Petr Mančal v podání Bořivoje Navrátila již v roce 2008.

Autorkou jihokorejský týden začínal, autorkou bude také končit. Celý víkend bude totiž patřit čtyřiapadesátileté Ha Songnan a její povídce Sousedka, kterou přímo pro Vltavu přeložila Petra Ben Ari. Zvláštní čtyřúhelník mladých manželů, jejich malého synka a nově přistěhované sousedky začíná nenápadně – půjčkou obracečky. Sousedčina invaze do rodiny se uskutečňuje velice pozvolna a jako každé velké drama rafinovaně graduje. Právě proto, aby mohlo vyniknout stylistické mistrovství autorky i její české překladatelky, rozdělili jsme povídku do dvou dílů.

Ostatně všechny zmiňované povídky musely být pro rozhlas zkrácené, některé i dost razantně, téměř o polovinu. Jihokorejští autoři totiž povětšinou ignorují trend běžný v Evropě – vyprávění úsporným až úsečným jazykem a využití filmové zkratky a střihu – a naopak tíhnou k pomalému a důkladnému vyprávění s propracovanou psychologickou drobnokresbou.

 Psáno pro Týdeník Rozhlas.