Theodor Pištěk chystá v 84 letech výstavu a knihu. Na většinu svých filmů by ale nejraději zapomněl

4. září 2017

Poslechněte si obsáhlý rozhovor, který pokrývá témata od prvotních impulzů k malování, přes náměty a pozadí jeho děl až po Cenu Jindřicha Chalupeckého a plány na letošní podzim.

Většina lidí si s jeho jménem spojí Oscara za kostýmy k filmu Amadeus či Césara ve stejné kategorii za snímek Valmont. Jiní si vybaví ikonický obraz Ecce Homo z roku 1983, další jeho uniformy pro Hradní stráž. Český výtvarník Theodor Pištěk toho však za svůj život stihl daleko víc.

Dříve, než začal odívat hollywoodské hvězdy, navrhoval Pištěk kostýmy pro postavy z takových klenotů tuzemské kinematografie, jakými jsou filmy Markéta Lazarová a Údolí včel, kultovní díla Františka Vláčila.

„Nadchl mě jeho středometrážní film Skleněná oblaka a nedal jsem pokoj, dokud jsem se s Vláčilem nesetkal. Nakonec mě přizval, abych mu pomohl s Holubicí. Tam ovšem ještě nešlo o kostýmy, ale jen o výtvarný dohled,“ zavzpomínal v dřívějším rozhovoru na začátek spolupráce s geniálním režisérem.

02734385.jpeg

Následovala celá řada dnes již legendárních snímků jako třeba Pane, vy jste vdova!, Čtyři vraždy stačí, drahoušku, Dívka na koštěti, Tři oříšky pro Popelku, Páni kluci, Osada Havranů, Ať žijí duchové!, Adéla ještě nevečeřela, Princ a Večernice či Postřižiny. Úctyhodná řádka filmů na někoho, kdo se kostýmním návrhářstvím nikdy zabývat nechtěl.

O to víc Pištěkův komentář překvapí: „Účastnil jsem se na dvaceti výborných filmech a asi na osmdesát dalších bych nejradši zapomněl.“

Narodil se 25. října 1932 v Praze do herecké rodiny, zároveň však po svých předcích zdědil i výtvarný talent a lásku k automobilům. Jeho pradědečkem byl malíř František Ženíšek a dědeček Julius Ženíšek pro změnu figuroval jako zástupce letecké firmy Wright a stal se také zakladatelem a majitelem firmy Ford Motor Company pro Rakousko-Uhersko; jako jeden z prvních již roku 1895 vlastnil závodní auto.

02728194.jpeg

Sám Theodor Pištěk se naučil řídit již v šestnácti letech a po dosažení plnoletosti začal v automobilech závodit, v letech 1967–1969 dokonce soutěžil v Evropském poháru. I když svou závodní kariéru ukončil v roce 1975, vůni benzínu propadl na celý život a tématika motorů se často objevovala na plátnech jeho obrazů.

Nepokračoval tedy v rodinné herecké tradici. V roce 1952 byl přijat na Akademii výtvarných umění, kde dokonale ovládl techniku klasické realistické olejomalby a do dějin tuzemského výtvarného umění vstoupil jako představitel fotorealismu.

Samostatně vystavoval poprvé roku 1960 ve Filmovém klubu v Praze, posléze se zúčastnil výstav Klubu konkrétistů. Malbě se však skutečně intenzivně začal věnovat až od roku 1975.

02728200.jpeg

Navzdory tomu už v roce 1977 obdržel jeho obrazový cyklus zvláštní uznání poroty na mezinárodním festivalu malby ve francouzském Cagnes-sur-Mer, v roce 1987 vystavoval ve Washingtonu, následně na devátém ročníku Bienále scénografie v Lincoln Center v New Yorku a v Indianopolisu.

Dnes jsou jeho obrazy ceněny velmi vysoko. Plátno s názvem Na návštěvě u Harrachů z roku 1979 se před čtyřmi lety v aukci prodalo za 3 240 000 korun, loni pak dílo Racek letící do snu z 1984 za 2 900 000 Kč.

Tvorba Theodora Piště zdaleka není uzavřena. I když příští měsíc oslaví pětaosmdesáté narozeniny, maluje a tvoří stále dál – chystá malou výstavu a křest knihy o svém díle. Více se dozvíte v záznamu rozhovoru.

autor: Honza Dědek
Spustit audio