Stepní vlk byl jeho celoživotním průvodcem. Odešel překladatel nobelistů Vratislav Jiljí Slezák
Před pár dny zemřel ve věku 88 let germanista, překladatel a vysokoškolský pedagog Vratislav Jiljí Slezák (1932-2020). Byl mimo jiné laureátem Ceny Josefa Jungmanna a Státní ceny za překlad. Poslechněte si pořad Knižní pól, který vznikl před třemi lety.
Němčina ho provázela od dětství a o první překlady krátkých textů se pokoušel od studentský let. V osmnácti letech přečetl román Stepní vlk Hermanna Hesseho, s nímž později zahájil svou oficiální překladatelskou dráhu v Odeonu, kde jeho talent rozpoznal filolog a překladatel Hanuš Karlach, který jej také významně podpořil.
V roce 2003 získal Vratislav J. Slezák Cenu Josefa Jungmanna za téměř kompletní převedení Hesseho díla do češtiny. O deset let později se stal laureátem Státní ceny za překladatelské dílo. Do češtiny převedl také díla několika dalších nobelistů, mezi něž patří Thomas Mann (Smrt v Benátkách či Kouzelný vrch, resp. v novém vydání Čarovná hora), Heinrich Böll (Ztracená čest Kateřiny Blumové) nebo Peter Handke. Kromě toho přeložil také díla Heinricha von Kleista nebo Friedricha Dürrenmatta či Thomase Bernharda.
Noblesní a laskavý člověk
„Vratislava Slezáka jsem znala jako nesmírně noblesního a laskavého člověka. Ještě na gymnáziu jsem četla jeho překlady Hesseho próz, později třeba Mannovu Smrt v Benátkách. Osobně jsem se s ním setkala několikrát a vždycky jsem obdivovala jeho projev: formuloval metaforicky, s nadhledem a vtipem, přesně a překvapivě zároveň,“ vzpomíná překladatelka a literární redaktorka Jitka Nešporová.
Na Vratislava Slezáka vzpomínala pro Vltavu také překladatelka Michaela Jacobsenová, která se s ním dlouhá léta přátelila: „Za hodně mu vděčím. Profesně i lidsky byl ztělesněním kvality. Byl to vzácný člověk toho typu, jaký tato společnost právě dnes potřebuje jako sůl. Tento výsostný překladatel z němčiny kolem sebe vytvářel, udržoval a kultivoval lidská společenství, propojoval velké okruhy lidí. Stejnou míru noblesní elegance, ale i disciplinovanosti, důkladnosti a potřebného nadhledu vnášel jak do své práce, tak do soukromí. Projevem i skutky osvědčoval žitou křesťanskou víru beze vší okázalosti. Být v jeho blízkosti bylo osvěživé i obohacující po všech stránkách.“
Nejen překladatelský um, ale i štěstí na redaktory
„Já jsem nikdy o překlad nežádal. Nakladatelství se vždy přihlásilo samo,“ vzpomínal Slezák v rozhovoru s Tomášem Dimtrem v knize Slovo za slovem. „K zajímavým textům jsem se dostával především díky paní doktorce Boženě Kosekové v Odeonu. Chtěl jsem žít podle vlastních představ, abych nemusel kolaborovat s vládnoucím režimem. Naštěstí jsem narazil na redaktory, kterým šlo o literaturu, nikoliv o prosazování určitých překladatelů.“
Čtěte také
Vratislav Jiljí Slezák vystudoval germanistiku a polonistiku na Univerzitě Palackého v Olomouci. V letech 1956–67 pracoval jako redaktor v Československé obchodní komoře a ve Výzkumném ústavu paliv, pak krátce působil v zahraničním odboru Ministerstva kultury. V letech 1970–81 vyučoval cizí jazyky na Českém vysokém učení technickém v Poděbradech, pak na Vysoké škole zemědělské v Praze a mezi lety 1989–2007 na Katolické teologické fakultě Univerzity Karlovy. Kromě toho se také okrajově věnoval překladům z polštiny a němčiny. Více se o něm dozvíte na stránkách Obce překladatelů.
