SOČR zahrál pod taktovkou Alexandera Liebreicha

26. březen 2018

V čele Symfonického orchestru Českého rozhlasu stanul jeho budoucí šéfdirigent a hudební ředitel Alexander Liebreich. Na programu koncertu od 19:30 v pražském Rudolfinu byla díla Zemlinského, Janáčka, Ligettiho a Richarda Strausse.

Alexander Liebreich - ještě coby designovaný šéf rozhlasových symfoniků - představil program, jehož těžiště je v tvorbě někdejšího hudebního ředitele pražského Nového německého divadla - Alexandra Zemlinského. Ten byl v mládí považován za geniálního autora a jeho hudba ohromila i Johannesa Brahmse nebo Gustava Mahlera. Alexandra Liebreicha oslovuje Zemlinského umění už řadu let.

Poznal jsem ho, když jsem byl asistentem v Národním rozhlase v Holandsku. Tehdy jsem tam slyšel jeho „Lyrickou symfonii“. Poté jsem sám dirigoval kantátu Jarní pohřeb, která je napsána v post-brahmsovském nebo post-mahlerovském stylu. Teď budu v Praze dirigovat prolog k pohádkové opeře „Es war einmal“, tedy Bylo - Nebylo, a zejména Šest písní na texty Maurice Maeterlincka, což je naprosto úžasné dílo. V Zemlinského hudbě se odráží něco, co je vlastní i Praze a její kulturní atmosféře. Je to něco pozdně romantického, co bývá označováno jako secese. Konec devatenáctého století, nebo chcete-li, přelom devatenáctého a dvacátého století se nesl ve znamení otázky: kam dál? My jsme teď v roce 2018 a vracíme se o více než sto let zpátky, během kterých se v hudbě stala řada věcí - vezměme si třeba Schönberga, kam až vnímání hudby v jistém zjednodušení posunul. Ale Zemlinsky zůstal věrný tradici pozdního romantismu, ovšem s výhledem do budoucna. Když jsem zkoušel program dnešního koncertu, byl jsem doslova šokován hloubkou a zároveň krásou té hudby. Jinak to ani neumím říct.

Proč má Alexander Liebreich rád rozhlasové orchestry

Ozvěna Česko-německého kulturního jara 2017

Žádný rozhlasový orchestr už dnes neuspěje ani nepřežije jen na základě původní myšlenky, tedy jako orchestr důležitý jen pro rozhlas, domnívá se německý šéfdirigent Národního symfonického orchestru Polského rozhlasu v Katovicích Alexander Liebreich, který hostoval u Symfonického orchestru Českého rozhlasu.

Operu Es war einmal, ze které zazní prolog, zkomponoval Alexander Zemlinsky krátce po své pětadvacítce a s velkým úspěchem ji poté ve Vídeňské dvorní opeře dirigoval sám Gustav Mahler. Třináct let po tomto jevištním díle vzniklo „Šest písní na texty Maurice Maeterlincka“. I když se opírají o mahlerovský vzor, je v nich už úplně patrná vyhraněnost Zemlinského rukopisu. Alexander Liebreich se podivuje nad tím, že se dnes tento cyklus v programech orchestrů a koncertních domů prakticky neobjevuje.

Ta hudba je neuvěřitelná. S vědomím toho, kolik písňových cyklů známe, mohu směle říct, že jsou tyto písně absolutně na stejné úrovni jako například Mahlerovy „Písně o mrtvých dětech“. A jsou vlastně i ve stejné kategorii jako „Čtyři Poslední písně“ Richarda Strausse, což říkám i navzdory tomu, že jsem obrovským obdivovatelem tvorby tohoto skladatele. „Čtyři poslední písně“ jsou opravdu magickým dílem, ale se Zemlinského písněmi na texty Maurice Maeterlincka se zkrátka ztotožňuji více.

Nicméně i hudbě Richarda Strausse patřil program koncertu rozhlasových symfoniků v Pražském Rudolfinu. Pod taktovkou Alexandra Liebreicha zazněla symfonická báseň Smrt a vykoupení.

Zemlinského písně na Maeterlinckovy texty vyznívají svým způsobem velkolepě. Straussova symfonická báseň je naopak velmi intimní dílo, jehož začátek i konec je jakousi apoteózou - a to v úplném pianu, pianissimu. Je to úplně něco jiného, niternějšího, než co známe například ze Straussových skladeb „Život hrdinův“, „Don Juan“ nebo z jeho „Alpské symfonie“. Osobně mám opravdu moc rád „pianissimo“, fascinuje mne. A když dnes přijdeme se Symfonickým orchestrem Českého rozhlasu do Rudolfina, chtěl bych, abychom tam společně - i prostřednictvím této skladby - vytvořili něco, o čem se bude mluvit jako „pražském piannisimu“. Že zkrátka uslyšíte něco neobyčejného.

Šest písní na texty Maurice Maeterlincka  interpretovala německá mezzosopranistka Stefanie Irányi. Kromě děl Alexandra Zemlinského a Richarda Strausse zazněla ještě suita z Janáčkovy Její pastorkyně a Concert Românesc od György Ligetiho.

autor: Daniel Jäger
Spustit audio