SOČR opět rozezněl Rudolfinum. Jako sólista exceloval violocellista Steven Isserlis

28. listopad 2017
Violocellista Steven Isserlis v Rudolfinu

Symfonický orchestr Českého rozhlasu uvedl 27. listopadu v pražském Rudolfinu skladby Dvořáka, Ravela a Dutilleuxe. Sólistou byl přední britský violoncellista Steven Isserlis.

Ve Dvořákově síni pražského Rudolfina se představil Symfonický orchestr Českého rozhlasu. Pod taktovkou Tomáše Braunera zazněly symfonické básně Antonína Dvořáka Vodník a Zlatý kolovrat, skladba Bárka na oceáně od Maurice Ravela a koncert pro violoncello a orchestr od Henriho Dutilleux. V něm se jako sólista představil přední britský violoncellista Steven Isserlis .

Jak probíhaly zkoušky na koncert?

Je to velmi těžká skladba, ale orchestr je opravdu výborný. Hráči jsou velmi vnímaví. Je jim opravdu jasné, o jakou skladbu se jedná… A na dirigentovi, který si náročnost této skladby uvědomuje, je, aby toto vnímání rozvíjel, aby to úsilí hráčům usnadnil. Orchestr Českého rozhlasu je velmi příjemný, velmi přátelský a věřím, že se jim skladba líbí. A znovu zdůrazňuji, že je opravdu náročná – nejen pro hráče, ale i pro posluchače. Ale je to opravdu úžasná věc.

Představte ji prosím posluchačům Českého rozhlasu…

Je to opravdu velmi poetické dílo… Je na stejné bázi, jako jsou Baudelairovy Květy zla, kterými je inspirováno. Všechny jeho části mají poetické zacílení, které graduje až do samotného vrcholu. Leckde je to opravdu divoké, extatické, velmi smyslné… V duchu té poezie doslova erotické, ale zároveň ryzí… Dutillieux je opravduvelmi francouzský. Náleží do období za Mauricem Ravelem, je drsnější než třeba právě Ravel nebo než Debussy. Je to zkrátka specifická poezie v hudbě… Poezie a malování v hudbě.

Henri Dutillieux byl legendárním skladatelem, znali jste se osobně, měli jste nějakou osobní vazbu?

Jednou jsem s ním obědval. Byl úžasný, opravdu jsem ho měl moc rád. Jeho paní byla také úžasná a byla mu velkou oporou. A tehdy jsem mu poslal jednu nahrávku, vlastně dvě, na kterých jsem hrál tuto skladbu – jedna byla z Německa a druhá z Nového Zélandu. Moc lituji, že už jsme se poté nikdy osobně nesetkali, ale poslal mi vzkaz, že mi moc děkuje za to, že jeho skladbě věřím, že jeho hudbu mám rád. To mne velmi potěšilo. Poté si moje nahrávky poslechl a napsal mi dopis, ve kterém popsal určité věci, vlastně… i kriticky. Navrhl mi v něm například některé změny, které se týkaly tempa. Jeho poznámky jsem si vzal k srdci a poučil jsem se z nich a dodnes je následuji. Henri Dutillieux byl opravdu jemný, noblesní a okouzlující člověk.

Tento koncert premiéroval Mstislav Rostropovič. Letos jsme si připomněli 10 let od jeho úmrtí. Jak vnímáte tuto osobnost světové hudby. Měl jste možnost se s ním někdy setkat?

Ano, znal jsem ho, hrál jsem s ním. Například, v Petrohradě jsem s ním hrál Haydnův violoncellový koncert... Pozval mne také do San Francisca, kde jsme společně při čtyřech koncertech interpretovali Symfonii pro violoncello a orchestr D dur od Benjamina Brittena. Tehdy jsem s ním strávil celý týden… Znal jsem ho samozřejmě už jako student. Měl obrovské charisma a všichni to o něm věděli a věděl to i on sám. Pro violoncello toho udělal tolik jako nikdo jiný pro žádný jiný nástroj. Jenom díky němu máme některé pozdní skladby od Šostakoviče, Prokofjeva… Vlastně všechny violoncellové skladby od Brittena… A také od Lutoslawského nebo od Henriho Dutillieux… Je mimořádné, co pro violoncello udělal. Byla to neuvěřitelná osobnost, dokázal si vše zapamatovat a skladatelé ho proto milovali… A já osobně jsem si violoncellový koncert zamiloval, když jsem ho poprvé slyšel - bylo to v Londýně a právě s Rostropovičem.

autor: Daniel Jäger
Spustit audio