Sociální divadlo v Marseille. Zapojuje imigranty i menšiny

24. květen 2019

Jakou roli v soužití odlišných kultur může hrát divadlo? A má mít herec i sociální roli? Na tyto otázky hledala odpovědi Magdaléna Rejžková, která v Marseille žije.

Přístav Marseille na jihu Francie zažil v historii několik imigračních vln. V 19. století do města za prací přicházeli Italové, ve 20. století Arméni prchající před genocidou, od 60. let pak Alžířané. V posledních letech jsou to lidé ze Subsaharské Afriky. A k tomu průběžně lidé z dalších evropských i neevropských zemí. 

Theatre De l´Œuvre

Prostor pro setkání lidí ze čtvrti

Čtvrť Belsunce v centru Marseille leží na spojnici mezi vlakovým nádražím Saint-Charles a starým přístavem Vieux Port. Historicky je proto místem, kde se usazují přistěhovalci. S migrací je už léta spojena tvorba místního divadla Theatre De l´Œuvre, které ve 30. letech založil Ital prchající před fašismem. Kromě uměleckých aktivit zajišťoval uprchlíkům jídlo, pomáhal jim s doklady, případně je učil francouzsky. Za druhé světové války ve sklepení divadla ukrýval Židy a odbojáře. Na jeho aktivity se snaží navázat současný tým, který chce především vytvořit prostor pro setkání lidí ze čtvrti.

Sociální divadlo v Marseille

Od začátku jsme si pokládali otázku nikoli, co se bude v divadle dít, ale jak se setkat s lidmi ze čtvrti a jak s nimi navázat vazby.
Sarah Champion Schreiber

„Toto místo je jedinečné svým fungováním, protože na prodeji lístků, občerstvení i údržbě se často podílejí dobrovolníci, a dokonce i na programu. Hodně spolupracujeme s asociacemi ve čtvrti, takže pořádáme různé ateliéry, které jsou určené migrantům, třeba kurzy francouzštiny, šití, vaření, osobního rozvoje,“ vysvětluje režisérka Sarah Champion Schreiber.

Inspirace vyprávěním 

Sarah se snaží také o to, aby se v jejích představeních potkali místní s profesionálními herci na jednom podiu. A aby se nehrálo jen v sále, ale i venku, třeba na terasách místních kaváren. „Tvořím tak, že se snažím inspirovat vyprávěním obyvatel. Chodím po čtvrti, poslouchám jejich příběhy a na základě nich se pak snažím motivovat lidi, kteří mají chuť tvořit. Takže jsem třeba mluvila s paní, co má hamám. Je původem z Arménie, dnes je jí 90 let, její rodiče uprchli před genocidou a usadili se v Marseille. Na nádraží tehdy býval arménský uprchlický tábor, kde neměli vodu, aby se umyli, a tak její rodina založila lázně, jaké znali z domova.“

Sociální divadlo v Marseille

Divadlo de l´Œuvre se kromě imigrantů zaměřuje i na tvorbu se ženami a mládeží. S tou má zkušenosti i herečka Klára Cibulová, která v Marseille studovala poslední ročník divadelní školy ERACM. V rámci studia chodila se spolužáky do vyloučených čtvrtí dávat divadelní ateliéry na školách. 

Pokud je ve Francii někdo herec, tak má zároveň sociální roli. Tady nejde o divadlo, ale o kontakt, což znamená věnovat se smysluplně dětem a mládeži.
Klára Cibulová

„Profesoři mají neuvěřitelnou nálož práce. My, protože jsme zvenčí, tam můžeme přijít a dát žákům prostor, v rámci nějž můžou říct, co chtějí a nebát se. Vytváříme prostředí pro komunikaci. Mně to dalo neuvěřitelnou školu. Ale zároveň jsem si uvědomila, že některé věci, které jsou pro mě přirozené, studenty třeba uráží. Třeba když jsem v jednom představení musela dát malou pusu svému hereckému kolegovi, tak děti, kterým je třeba 11 let, se ptaly: A máš muže? Jak si to můžeš dovolit? Osobně je to naštvalo. Je důležité, že i když s tím nesouhlasí, tak vidí, co je možné a můžou to respektovat, že není jen jedna pravda.“

Sociální divadlo v Marseille

Propojit přání umělce s realitou čtvrti

Specifické postavení má i divadlo Merlan na severním předměstí Marseille. Obyvatelům tu znepříjemňuje život nejen vzdálenost od centra města, a tedy i kulturního vyžití, ale především obchod s drogami. Vedení divadla, ředitelka Francesca Poloniato-Mougein a koordinátor vztahů s veřejností Bertrand Davenel, považuje dlouhodobý kontakt s místními za klíčový. Každý rok proto pozvou několik umělců, kteří připravují projekt představení s obyvateli čtvrti. „Za tři roky jsme tu měli 24 projektů a každý měl úplně jinou formu. Naším úkolem je propojit přání umělce s realitou čtvrti. Máme velkou síť spolupracovníků, ať už se jedná o učitele a další pracovníky ve školství, sociální asistenty, nebo třeba kluby boxu, ti všichni nám pomáhají postupně realizovat náš projekt."

autor: Magdaléna Rejžková
Spustit audio