Ranní úvaha Václava Vokolka: Obyčejný proutek

Označuje místo, kde byl v listopadu 1904, „pomocí proutku“, objeven první léčivý pramen. Ukrýval se v hloubce 96 metrů!

Václav Vokolek: Živoucí síla změn

Uprostřed malého středočeského městečka Lysá nad Labem se rozkládá velkolepý zámek. Postavil ho po třicetileté válce slavný generál Jan Špork.

Objevitelem léčivého minerálního pramene byl pruský statkář, baron Karel Bűlow z Bothkampu. V Poděbradech se ocitl zcela náhodou. Majitelem poděbradského panství byl v té době Arnošt Filip Hohenlohe, který nechal obnovit staré císařské obory. Zval sem přátele lovu a pořádal v okolí Poděbrad lovecké zábavy. Mezi hosty byl i zmíněný baron.            

Pan baron byl nejen vášnivým lovcem, ale patrně se stejně vášnivě zabýval proutkařením a tak i na poděbradském panství hledal ukryté prameny. Jeden z nich určil právě na nádvoří zámku. Ihned se započalo s vrtáním, ale to bylo zpočátku neúspěšné. Jenomže baronův proutek byl neúprosný.

Teprve téměř po roce, po proražení nepropustných křídových opuk, začala proudit voda. A opět zklamání. Voda byla plná bublinek! Ale vzápětí se přišlo na její léčivost a vynikající chuť. Poděbradka byla na světě.

Ranní úvaha Václava Vokolka: Hledání důkazů božích idejí

Počátek moderní doby se často datuje okamžikem, kdy hvězdář Johannes Kepler žijící v letech 1571 – 1630 zveřejnil své výzkumy o planetárním pohybu. Ty byly zcela převratné.

Baron Bűlow se do Poděbrad ještě vrátil. Samozřejmě i s proutkem. V bývalém hradním příkopu objevil další významný pramen. Je to Zámecký pramen určený pro veřejnost. Původně se nazýval Hohenlohe. I tento léčivý pramen byl roku 1907 objeven pomocí baronova proutku.              

Jak to vlastně s proutkařením je? V Poděbradech máme důkaz, že tato skeptiky odsuzovaná a přehlížená metoda funguje. Není věci, která by nás dnes tak obklopovala jako právě chutná Poděbradka v plastové láhvi.

Tento trvalý a pana barona Bülowa přežívající důkaz vzbuzuje základní otázku. Je práce s virgulí, jak bychom odborněji proutkaření nazvali, obklopena nějakým tajemstvím, něčím, čím se dotýkáme neznáma? Ano i ne. Každopádně je to metoda, s níž celá řada lidí zcela racionálně pracuje a dosahuje velice racionálních výsledků. Jinak ovšem je to metoda nevědecká a zavrženíhodná.            

Václav Vokolek: Novoroční znamení

Vždy o vánocích a v následných dnech nového roku se probírám útlými nevázanými svazečky Florianova Dobrého díla.

Dnes se můžeme v řadě knih dočíst, že se pomocí proutku, kyvadla, virgule či biotenzoru dostáváme do spojení s čímsi neobyčejně důležitým, s čímsi, co nás prostřednictvím vcelku primitivního nástroje oslovuje.           

S čím?

Právě tuto otázku si člověk od nepaměti pokládá a neumí na ni odpovědět. Člověk totiž patrně existuje na mnoha myšlenkových rovinách a pozemský život je zřejmě jen jednou z nich. Nejdůležitější na práci s virgulí je to, že funguje. Její výsledky jsou hmatatelné. To můžeme doložit mnoha příklady. Ten poděbradský je jen jedním z mnoha.

„Zdá se, že člověk je daleko víc, než o sobě může vědět,“ řekl velký filosof 20. století, Karl Jaspers.