Ondřej Vaculík: Stavíme si dům

Jeskyně sice moc útulná nebyla, ale dal se v ní rozdělat oheň a ložnici poskytl kout vystlaný kůží. Člověk se živil lovem, sběrem přírodních plodů, hlíz a zrn divokých trav.

Ranní úvaha Ondřeje Vaculíka: Vzpomínka na Jindřicha Rineše

Projevem stárnutí je také to, že člověk stále více myslí na lidi, kteří už nežijí. Je to pochopitelné, ono jich také neustále přibývá.

Teprve v neolitu, mladší době kamenné, se z lovce stává zemědělec, který si staví jednoduché chýše, později dřevěné domy, z nichž kouř odchází dírou ve střeše. Ještě naši pradědečkové stavěli na venkově domy z vepřovic, tedy nepálených cihel z hlíny, plev, slámy a případně také chlévské mrvy.   

Oproti starým časům se dneska staví jako ze stavebnice, cihelné tvárnice do sebe krásně zapadají, zdivo lícuje radost pohledět. Na trhu je vše, čeho si žádá i ten nejnáročnější projekt či investor.

A také na každou práci je nějaký forichtung, naučí se s ním každý, když si pozorně přečte návod. Do stavby rodinného domu se v naší moderní době mohou pustit i ženy, například pytle cementu už váží pouze pětadvacet kilo, a nikoli padesát, jako tomu bylo za nás. Díky svobodnému trhu je vše, čeho si žádá i nejnáročnější stavebník.

Ranní úvaha Ondřeje Vaculíka: Erena v hlavní roli

Na vánočním stromečku někteří lidé nemívali na špici hvězdu betlémskou, ale červenou pěticípou.

Za nás ale celá desetiletí vládla velká bytová krize. Získat byt v Praze, pokud člověk nevstoupil do nějakých zvláštních služeb, a nebo neměl na patřičných místech strýčka, bylo téměř nemožné. Veliká nouze panovala i o byty čtvrté kategorie se společným záchodem a výlevkou na pavlači.

Jaké terno, když jsme s pomocí protekce získali členství ve svépomocném stavebním bytovém družstvu, které vskutku i stavělo! Na dva třípatrové domy nastavovalo dvě patra. Byli jsme na to tři zedníci a asi patnáct přidavačů, jinak povětšině úředníků, učitelů, komptoáristů, kolomnistů, komponistů  nebo i artistů.

Tak se stávalo, že v osm večer, když slunko i přidavači mizeli za obzorem, my tři zedníci jsme každý měli za zády osm koleček malty. Ale pánbu za ni tenkrát zaplať! Tak jsme už čtvrté jaro vítali rachotem míchačky a skřípěním stavebního výtahu místo zpěvu ptáků. Jak rád bych dělal cokoli jiného, i cizímu jazyku bych se poctivě učil, než všechen volný čas trávil na stavbě.

Ranní úvaha Ondřeje Vaculíka: Reforma školství

Každá naše nová vláda, ať je levicová, nebo pravicová, nebo středová či předozadní má jako první na pořadu dne, jak sama říká, reformu školství.

A nyní? Nyní můžete mít dům i za půl roku včetně kvetoucí zahrady. Také nové byty v exkluzívních, rezidenčních čtvrtích jsou stále k mání. Takže než se nadějete, už bydlíte.

Akorát, že na to nemáte peníze. Abyste bydleli, musíte velice pracovat. Už nevíte, kolikáté jaro zpěv ptáků ani nevnímáte.

I přes všechny vymoženosti, které nám skýtá moderní stavebnictví, zřídit si střechu nad hlavou a mít teplo v domě je asi stejně pracné, jako tomu bylo za našeho svépomocného stavebního družstva, nebo v době, kdy člověk podomácku hnětl vepřovicové cihly, nebo i v neolitu, kdy kouř odcházel dírou ve střeše a člověk nevěděl, co má dělat dřív.