Ranní úvaha Martina Nawratha: Motýlí intervence

9. únor 2018

Zimní čas je časem večírků. Do společného prostoru kolegů, přátel nebo i méně známých lidí přicházíme každý se svým momentálním rozpoložením, příběhem, radostmi i starostmi.

Některé z nich sdílet chceme, jiné nikoliv. Na večírky se často těšíme, ale taky jsou chvíle, kdy bychom účast nejraději odřekli.

Řada setkání funguje skvěle, jiná jsou fiaskem. Někdy ke skvělému pocitu z večírku chybí jen nepatrný, těžko definovatelný krůček.

Ranní úvaha Martina Nawratha: Přes generace

Umírání

Když jsem nedávno listoval v jedné z knih o tibetském budhismu, zaujala mě jedna informace.

Magie večírků je magií jídla, pití, slova, melodií, tance, stejně jako magií toho, co nabízí prostor. Jsou chvíle, kdy se chceme uchýlit do tichého koutku pro dva, jindy vyhledáváme ohlušující hudbu skupinového tance.

K intenzivnímu zážitku někdy stačí být ve správný čas u správného rohu stolu. Jsou i situace, kdy jsme středem dění nebo součástí postranních skupinek vzbuzujících zvědavost. Takové partičky mohou vzniknout řízeně, ale i úplnými náhodami, jako je úzká chodbička nebo výborné chlebíčky.  

Často je snahou hostitele skupinu nějak spojit. Pozve kapelu, ujme se úvodního projevu, připraví hru, zkrátka nějak cítí, že večírek není jenom o náhodných setkáních dvojic a skupinek, dostatku jídla a pití, ale i o tom, co skupinu momentálně spojuje nebo by spojovat mohlo. A to je často opravdová výzva. Povede-li se to, je to malý zázrak. A mě zajímá ten zázrak.

Ranní úvaha Martina Nawratha: Chybějící příběh

02503660.jpeg

Nedávno jsem někde ve vesmíru virtuální reality zahlédl výzvu ke zrušení Vánoc a Velikonoc.

Jeden takový jsem nedávno zažil a mohou za to kameny. Kameny, na něž se napíšou jednoduchá slova. Taková ta, která znamenají všechno a nic. Slova jako láska, pomoc, nebe, peklo, blízkost, bolest.

Pravidla hry jsou jednoduchá. Vybereme si pár kamenů, aniž bychom viděli na jejich popis a pak postupně jeden po druhém je věnujeme někomu v kruhu, všem v kruhu nebo komukoliv, třeba celému lidstvu. Předáme je s několika našimi větami, které mohou být popisem momentální inspirace nebo chuti druhému něco popřát.

Zázrak je vytvořen tím, že se v jednom okamžiku spojí kámen, slovo, vaše srdce, nebe v podobě slavnostní chvíle a země v podobě konkrétní místnosti a lidí, jež se sešli. A jako mávnutím motýlích křídel něco vyslovíte. Třeba i úplně obyčejného.

Ranní úvaha Martina Nawratha: Viděno dušičkově

02753412.jpeg

Podzim přichází někdy velmi pozvolně. Vkrádá se mezi letní dny, aby postupně převzal vládu.

Z obyčejných vět ale v neobyčejných konstelacích události vzniká onen zázrak. Stejně jako se při narození každého člověka na chvíli zastaví čas, aby vesmír namaloval na plátno obraz jedinečného, právě zrozeného života, stane se kámen pojítkem konkrétního vztahu.

Pevnost drobného kamene vám dodá přesně tu špetku odvahy navíc, kterou byste v běžném rozhovoru hledali jen těžko. Dostáváte tak sílu k řeči, která by se jinak neudála.

Ranní úvaha Martina Nawratha: Otcem

02878810.jpeg

Je večer. Pomalu usínám. V ruce držím drobnou ruku své dcery. Ještě nespí, ale podle drobných pohybů prstů cítím, že ji spánek pomalu přemáhá. Na rozdíl ode mne.

Kameny jsou jakýmisi pracovními nástroji v rukou motýlů či andělů. Přenesou nás přes váhání a nejistotu, zda se vybraná slova hodí, smí, zda nepřinesou nedorozumění nebo slzy. Naše složité příběhy, které jsme si na večírek přinesli, jež svým způsobem každého zajímají, ale na jejichž vyslovení by nestačila ani desítka večírků, najednou získávají jasnou konturu.

V takové chvíli se dá mluvit o rozchodu, smrti, lásce i zoufalství v několika málo slovech. Kameny jim dávají svou váhu. Najednou všichni společně slyší a vidí. Není třeba nepřímých, ale právě tím dotěrných otázek, které každý opakuje v rozhovoru tváří v tvář. Není potřeba strategií a zamlčených předpokladů.

Kameny vám poskytnou oporu, pevnost a jasnost.  Slova se tvoří pomalu stejně, jako kameny nezadržitelně  a pokojně klesají ke dnu jakkoliv hluboké vody. Přesně na to místo, kde je voda a její dno potřebují, očekávají a kam je navigují. 

autor: ČRo Vltava
Spustit audio

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?

Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka

jak_klara_obratila_na web.jpg

Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama

Koupit

Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.