Ranní úvaha Ivana Šterna: Kouzelná moc německých financí a Leninova revoluce

Vídeňský sociálně demokratický list Arbeiter Zeitung, nezapřev v nejmenším vlastní ideologické podloží, v neděli 11. listopadu 1917 nadšeně na úvodní straně hlásal, že Rusko nabízí mír. A pokračoval, že demokratické Rusko přervalo pouta, do nichž je zakoval britský a francouzský imperialismus.

Opatrný optimismus vyslovil i národně socialistický list Národní listy, když již v pátek 9. listopadu zdůraznil, že Lenin a jeho druzi požadují ukončení války. S válkou, trvající již tři roky bez valné vyhlídky na přijatelný konec, byli na štíru bezmála už všichni. Mír pro rakouskou cenzuru, liberalizující se po nástupu císaře Karla na trůn, nebyl již zakázaným slovem, za nímž by se skrývala podvratná a velezrádná činnost.

Skeptická k událostem v Petrohradu byla národně demokratická Národní politika, zvaná také „čubička“. Rád si v ní, hlavně v inzertních stránkách, čítával Haškův Josef Švejk. V sobotu 10. listopadu poznamenává, že se Leninova vláda, odmítajíc kompromisy, zařizuje jako každé nové panstvo. Hledí se zmocnit hlavně státních peněz. „Čubička“ zároveň předvídá vypuknutí ruské občanské války.

Poučeni historií můžeme, inspirováni politrukem poručíkem Troníkem, postavou z románu Miroslava Švandrlíka Černí baroni, uzavřít, že soudruh Lenin nepřevezl jen zpuchřelý carský režim, jak se Troník zmateně domníval, tím, že převrat ohlásil na říjen, a uskutečnil ho až v listopadu, ale hlavně že převezl Evropany předstíráním, že mu jde o všeobecný mír.

Na rozdíl od pražských nebo vídeňských redaktorů se leninským rohlíkem nedal opít Jaroslav Hašek. Věřil, že se československé legie vydají na západ, aby rozbily Rakousko, a že v duchu Masarykově vytvoří československou republiku. Ve vánočním fejetonu z prosince 1917, psaný pro Čechoslovana, jejž vydával v Kyjevě, si rýpnul, že bolševici zrušili Vánoce, a že by se toho našlo ještě spousta, co všechno bolševici zrušili. Jen jedinou věc nezrušili – slib, jejž dal Lenin císaři Vilémovi, že to pěkně v Rusku rozvrtá. Rozvrtal a Němcům uvolnil ruce pro válku na západě.

To, že se Hašek k bolševikům nakonec připojil, je patrně součástí komplikovanějšího příběhu, než jen prosté vzplanutí pro věc komunismu. V srpnu toho roku napsal přece do téhož Čechoslovanu: „Odjel od nás náš vůdce národa, profesor Masaryk jistě spokojen. Viděl základy české armády, která dnes roste jako lavina, aby v dohledné době oplatila Němcům a Rakušanům za vše, co český národ vytrpěl.“

Mír přestal být zakázaným slovem. Hlavně v souvislosti s Ruskem. Viktor Adler v neděli na mírovém shromáždění ve Vídni si dokonce dovolil tvrdit, že Rusko chce mír stejně jako Rakušané a že Rusové nejsou nepřátelé, ale bratři. Přitom jeho kolegu Karla Liebknechta německé soudy ještě před rokem za nesrovnatelně méně poslaly na několik let do pevnostního vězení.

Hle, jakou kouzelnou moc měla ruská revoluce konaná z vůle německých státních financí!