Prázdno je pro mě hodně důležité, říká výtvarník Jiří Příhoda. V Rudolfinu mění zažité představy o výstavním prostoru

4. červenec 2022

Jiří Příhoda vyrůstal na knihách Julese Vernea a do knihkupectví chodil vyhlížet každou novou knihu Eduarda Štorcha. Později se sám naučil fotit, kreslit a pracovat s prostorem i objekty v něm zasazenými, čemuž se na trase USA – Česká republika věnuje dodnes. Svou loď, písečnou dunu a rozhlednu aktuálně nastěhoval do Galerie Rudolfinum. Jak se mu novorenesanční architekturou i duší návštěvníků podařilo zahýbat? I o tom mluvil ve Vizitce s Markétou Kaňkovou. 

Z vesnice Lubná nedaleko Litomyšle se před jedenácti lety přestěhoval do Ameriky, rodné země své ženy. V Lubné ale nechal dalším generacím vzkaz: instalaci, kterou před šesti lety vystavil v Galerii hlavního města Prahy jako schránku na fresky, rozebral a znovu sestavil na pozemku sousedů. V Lubné dodnes funguje jako kulturák pojmenovaný dle tvaru stavby Archa.

Jiří Příhoda, Záběr/klapka 02 „POTOPA“, 1995-96, polystyrén, dřevo, dřevotříska, překližka, š. 480 cm, v. 170<220 cm, d. 900 cm

S obdobným, lehce modifikovaným objektem nazvaným Kvantová loď se nyní setkají i návštěvníci prozatím největší Příhodovy výstavy nazvané jednoduše Void. Zneplatnění zajetých představ o tom, jak má vypadat výstavní prostor,  ale také prázdno – s tím vším je třeba v pražské Galerii Rudolfinum počítat. Příhoda do prostoru vážené neorenesanční budovy vestavěl objekty z devadesátých i nedávných let, a právě atypický průchod různými vrstvami budovy má tu moc návštěvníka výstavy absolutně znejistět. „Prázdno, v devadesátých letech jsem tomu říkal mezimísto, je pro mě hodně důležité,“ konstatuje. „Přál bych si, aby se člověk na téhle výstavě přistihl, že žije tady a teď. Aby na něj přítomnost nalehla tak silně, že jen kouká, co se kolem něj děje.“

Jak si Eno vybral Příhodu

Na devadesátá léta Jiří Příhoda vzpomíná jako na období, kdy socialismus už byl pryč a ostrý kapitalismus ještě nenastal. Sám měl po vojně a konečně mohl vystudovat svou vysněnou AVU, přičemž rád vzpomíná na oba profesory ze sochařského ateliéru: zatímco Stanislav Kolíbal trval na Příhodově docházení do ateliéru a pilné práci, od pozdějšího pedagoga Aleše Veselého se naučil pracovat se sochařskou monumentalitou. Konec devadesátých let se pak pro Jiřího Příhodu nesl ve znamení setkání s britským producentem a hudebníkem Brianem Enem. Pro svou hudební instalaci v Nové síni ve Voršilské ulici hledal umělce, který by mu pomohl s výtvarnou stránkou věci, a z navržených jmen si vybral právě Příhodu. Eno byl sice ovlivněný pop-artem a Příhoda minimalismem, nakonec si ale porozuměli, a jak host vltavské Vizitky řekl, pětadvacet let od vzniku společného projektu by příští rok v Praze rádi oslavili drobnějším remakem.

Jiří Příhoda, Rig (těžební věž), 2016-2022, překližka, polyesterová tkanina, bílá barva, vnější průměr 452 cm, v. 900 cm

Jiří Příhoda ve Vizitce mluvil také o svém vztahu ke kinematografii, který se v jeho díle výrazně odráží, v posledních letech si oblíbil například sci-fi dramata Příchozí nebo Interstellar. Témata spojená s kosmem jej ostatně přitahují dlouhodobě, jeho velkým přáním je vidět Zemi shora. A když tento výlet za hranice běžného nevyjde, rád by se alespoň dožil toho, že na jeho instalaci Vista Mars se bude v přímém přenosu promítat dění právě z Marsu.

Spustit audio

Související

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!

Jan Rosák, moderátor

slovo_nad_zlato.jpg

Slovo nad zlato

Koupit

Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.