Petr Vizina: Smát se jako blázen na mouku

13. prosinec 2021

Na počátku bývá slovo. Víc, než slova si z toho počátku ale pamatuju oči těch dvou, posmutnělé, barvy temně zlatavého medu. Studentka psychologie Jasenka a student techniky Hadis se k nám nepřijeli vypovídat. Prchli z obléhaného Sarajeva během války v bývalé Jugoslávii zkraje 90. let. Přijeli si zachránit život a Češi to těm dvěma Bosňanům bez velkých řečí dovolili.

Na počátku bývají slova. Existuje jedno balkánské přísloví o tichu, které slovům předchází. Přísloví z Balkánu zní takto: Chytrý člověk nikdy nemůže vyslovit tolik moudrostí, kolik může zamlčet hloupostí.

Čtěte také

Na počátku války na Balkáně bylo slovo, které se domácího přísloví o zamlčené hlouposti nedrželo. Bosňan Hadis se po třiceti letech rozpomenul na hecování muslimů proti pravoslavným, katolíků proti muslimům, venkovských proti lidem z města. „Novinami se nedala leštit ani okna, to by se i sklo rozpustilo pod jedovatou kyselinou obsaženou v jedovatých slovech obskurních autorů,“ vzpomíná Hadis, příjmením Medenčevič, na příležitost pro ty, kteří se vždycky najdou.  

O tom, co zažil, se skoro třicet let odhodlával vyprávět. Napsal knihu, nazval ji Krev, med a chmel. Bal-kan jsou turecká slova pro krev a med, chmel není třeba vysvětlovat.

Čtěte také

Říká se, že v balkánské společnosti moudrý člověk vždy míval strach ze tří věcí: rozbouřeného moře, noci beze světla a vzteku klidného člověka. Takový vztek dal vzniknout Hadisově knize. Vztek nad propagandou, která nakonec zničila jeho Sarajevo. Město, kde vedle sebe stála mešita, synagoga, pravoslavný a katolický kostel. 

Čím to, říkám si, že Hadis Medenčevič, padesátiletý ajťák, v jehož češtině jsou stále jemné příznaky rodné řeči, dokáže napsat prvotinu jako zkušený vypravěč? Na počátku byly příběhy, průpovídky a písně, tedy kultura, která Bosňana žijícího už větší část života v Česku, stále nese. Nejspíš díky té lehce orientální vypravěčské tradici, která drží naslouchajícího ve střehu jak v Pohádkách tisíce a jedné noci, nakonec Bosňanovo psaní nezalehne temný stín války. A možná taky díky ranní kávě. „I kdyby najednou jaderná bomba spadla na dvůr před barákem, Bosňák si dá svoji dávku kofeinu a k tomu patřící ranní dávku pokecu. Nevím, jak je to u ostatních národů, ale pro Bosňáka je domov tam, kde se pije káva,“ zasní se autor textu.

Čtěte také

Na počátku bývá slovo. Ale není možná přehnané tvrdit, že na počátku českého příběhu Hadise Medenčeviče a jeho rodiny byly Vánoce roku pětadevadesát. Po zajetí v koncentračním táboře se do Česka dostanou i jeho rodiče. Dvougenerační muslimská rodina se chystá zdobit vánoční stromek; mladí totiž přesvědčí rodiče, že Češi nepovažují tyto svátky ani tak za náboženské, jako spíš za lidovou tradici. „Pozoroval jsem rodiče, jak zdobí strom,“ vzpomíná Hadis Medenčevič, „a v jednu chvíli, když doprostřed dvoumetrového stromečku připevňovali červenou kouli, máma se steskem pronesla větu: ‚A to jsme byli vzornou muslimskou rodinou.‘“ Absurdní situace vyvolá v rodině exulantů výbuch smíchu, podlehnou mladí i staří. Hadis komentuje přirovnáním, které je sice napsané česky, ale stejně zní cizokrajně: „Smáli jsme se jako blázni na mouku.“

Jak se stalo, že se v bosenském pořekadle o veselosti sešel blázen s moukou, se ještě optám. Jen co pozvu Hadise na kávu, bez které si správný Bosenec neumí svůj domov ani představit.

autor: Petr Vizina
Spustit audio

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!

Jan Rosák, moderátor

slovo_nad_zlato.jpg

Slovo nad zlato

Koupit

Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.