Petr Borkovec: Press Clay Southworth

Třeba něco pro hochy, pročpak ne. Ale ať se dívky nenudí přespříliš!

Petr Borkovec: Hledám práci

Je jaro a světlo ráno a světlo večer, konečně. Přes zimu umřelo několik hodných lidí, vyhynulo pět šest druhů vodních ptáků, pár ostrovů zmizelo ve vodě.

Stalo se to 24. března roku 1900 na malé farmě v americkém Ohiu. Ctihodný – ačkoli ještě dost mladý – farmář Southworth odjel už před polednem do města, aby najal dělníka na stavbu nové ohrady.

Doma zůstala žena Grace a jejich čtrnáctiletý synek Press Clay. Dobrá matka a chytrý šikovný chlapec, celý po otci. Dojedli jednoduchý oběd a Press Clay se chystal ven; žádný div, za okny slunce pálilo jako by byl začátek června.
„Nezapomeň obhlídnout kukuřici ve stodole a vytahat plesnivé klasy,“ připomněla chlapci Grace.
„Nezapomenu, maminko. A vezmu si brokovnici,“ zadrmolil Press Clay.

„Clayi? Víš, co říká otec?“ zamračila se Grace.
„Ale mami… jenom na chvíli,“ zaprosil Press Clay.
„Dobře,“ řekla matka, „ať jsi zpátky, než domyju tohle nádobí.“

Petr Borkovec: Bajky

Dnes – místo rozvážného uvažování – rovnou na věc. Budu vám vyprávět dvě moudré bajky, v nichž se každý – s trochou ranní dobré vůle – bezpečně pozná.

Press Clay vyběhl do toho báječného světla, minul stodolu a už byl v zadní ovocné zahradě. Rozhlédl se – na vrcholku jedné z Calleryových hrušní, kterými sad začínal a které byly otcovou vášní i chloubou, zpozoroval velkého štíhlého holuba. Nezaváhal, zamířil – a přesnou střelou holuba složil. Pták hlučně propadl větvemi, třepotal se v trávě, ale když k němu chlapec doběhl, byl už zhaslý. Press Clay, celý vzrušený, běžel s úlovkem za matkou.

„Propána, vždyť to je holub stěhovavý,“ zvolala překvapeně Grace. „Vidíš, a já myslela, že tenhle pták už nejspíš vyhynul.“

Grace měla víc pravdy, než tušila. Její milovaný chlapec Press Clay Southworth právě zastřelil posledního volně žijícího holuba stěhovavého na této planetě.

Ranní úvaha Petra Borkovce: Při čekání na čínské jídlo s sebou

Dnes nebudeme uvažovat, dnes budeme cvičit! Ale popořádku.

Jak se to mohlo stát? Velký štíhlý holub stěhovavý byl ještě ve druhé polovině 19. století nejpočetnějším ptačím druhem na zeměkouli. Na počátku 19. století čítala hejna několik miliard jedinců, zatemňovala slunce, přelétala osm devět hodin a přelet se podle pamětníků podobal tornádu.

V křiku, kterým se nekonečné hejno ozývalo, se neslyšeli ani lidé, kteří stáli blízko sebe. Hejna byla široká přes 500 kilometrů. Potemnělá země se v několika vteřinách pokryla bílým trusem: zkrátka na zemi padla tma, začalo sněžit, stromy praskaly pod ptačími těly a lidé oněměli!

Bylo to přízračné. Jedno z hejn, které prolétalo kanadským Ontariem a o němž existují podrobnější záznamy, se skládalo z 3 530 270 000 holubů stěhovavých: kdyby se nyní spočítali všichni ptáci ve Státech a v Kanadě, číslo by bylo nižší.

Jak se to mohlo stát? Lehce, tak lehce. Holub stěhovavý se střílel a lovil do sítí pro zábavu, taky na jídlo, pro lidi i pro prasata. A prodával se dva centy za kus. Přesto skvělý obchod: lovy totiž byly nepředstavitelné. Ptáci se vraždili po milionech, na nocovištích i hnízdištích. 300 tisíc ptáků za jediný den, žádný problém.

Ranní úvaha Petra Borkovce: Houby

Dobré ráno! Vladimir Nabokov psal celý život básně, chytal motýly do síťky, měl chytrou a hezkou ženu a rád chodil na houby.

Od roku 1850 do roku 1880 nebylo úspěšné ani jediné hnízdění. V roce 1896, blízko Bowling Green ve státě Ohio, se k poslednímu hnízdění slétlo posledních 250 tisíc ptáků.

Zpráva o hejnu se mezi lovci rychle rozšířila. Zabili kolem 240 tisíc holubů, 100 tisíc holoubat odsoudili k smrti. Mrtvá těla naložili do vlaku směr New York, vlak ale – přetížený – vykolejil. 200 tisíc zastřelených holubů stěhovavých bylo vyklopeno do rokle u tratě, kde shnili.

A za necelé čtyři roky, v tom překrásném předjarním poledni, vyšel čtrnáctiletý Press Clay s brokovnicí do sadu…

A tady historka končí, špekáčky jsou tak jako tak dávno propečené. Dobrou chuť.