Petr Borkovec: Press Clay Southworth
I když je ráno, rozdělejme oheň v ohništi, zařízněme větve a napíchněme špekáčky. A k opékání nějakou pěknou historku – než maso zapění a zavoní a okraje se začnou slibně rozvírat.
Třeba něco pro hochy, pročpak ne. Ale ať se dívky nenudí přespříliš!
Stalo se to 24. března roku 1900 na malé farmě v americkém Ohiu. Ctihodný – ačkoli ještě dost mladý – farmář Southworth odjel už před polednem do města, aby najal dělníka na stavbu nové ohrady.
Doma zůstala žena Grace a jejich čtrnáctiletý synek Press Clay. Dobrá matka a chytrý šikovný chlapec, celý po otci. Dojedli jednoduchý oběd a Press Clay se chystal ven; žádný div, za okny slunce pálilo jako by byl začátek června.
„Nezapomeň obhlídnout kukuřici ve stodole a vytahat plesnivé klasy,“ připomněla chlapci Grace.
„Nezapomenu, maminko. A vezmu si brokovnici,“ zadrmolil Press Clay.
„Clayi? Víš, co říká otec?“ zamračila se Grace.
„Ale mami… jenom na chvíli,“ zaprosil Press Clay.
„Dobře,“ řekla matka, „ať jsi zpátky, než domyju tohle nádobí.“
Press Clay vyběhl do toho báječného světla, minul stodolu a už byl v zadní ovocné zahradě. Rozhlédl se – na vrcholku jedné z Calleryových hrušní, kterými sad začínal a které byly otcovou vášní i chloubou, zpozoroval velkého štíhlého holuba. Nezaváhal, zamířil – a přesnou střelou holuba složil. Pták hlučně propadl větvemi, třepotal se v trávě, ale když k němu chlapec doběhl, byl už zhaslý. Press Clay, celý vzrušený, běžel s úlovkem za matkou.
„Propána, vždyť to je holub stěhovavý,“ zvolala překvapeně Grace. „Vidíš, a já myslela, že tenhle pták už nejspíš vyhynul.“
Grace měla víc pravdy, než tušila. Její milovaný chlapec Press Clay Southworth právě zastřelil posledního volně žijícího holuba stěhovavého na této planetě.
Jak se to mohlo stát? Velký štíhlý holub stěhovavý byl ještě ve druhé polovině 19. století nejpočetnějším ptačím druhem na zeměkouli. Na počátku 19. století čítala hejna několik miliard jedinců, zatemňovala slunce, přelétala osm devět hodin a přelet se podle pamětníků podobal tornádu.
V křiku, kterým se nekonečné hejno ozývalo, se neslyšeli ani lidé, kteří stáli blízko sebe. Hejna byla široká přes 500 kilometrů. Potemnělá země se v několika vteřinách pokryla bílým trusem: zkrátka na zemi padla tma, začalo sněžit, stromy praskaly pod ptačími těly a lidé oněměli!
Bylo to přízračné. Jedno z hejn, které prolétalo kanadským Ontariem a o němž existují podrobnější záznamy, se skládalo z 3 530 270 000 holubů stěhovavých: kdyby se nyní spočítali všichni ptáci ve Státech a v Kanadě, číslo by bylo nižší.
Jak se to mohlo stát? Lehce, tak lehce. Holub stěhovavý se střílel a lovil do sítí pro zábavu, taky na jídlo, pro lidi i pro prasata. A prodával se dva centy za kus. Přesto skvělý obchod: lovy totiž byly nepředstavitelné. Ptáci se vraždili po milionech, na nocovištích i hnízdištích. 300 tisíc ptáků za jediný den, žádný problém.
Od roku 1850 do roku 1880 nebylo úspěšné ani jediné hnízdění. V roce 1896, blízko Bowling Green ve státě Ohio, se k poslednímu hnízdění slétlo posledních 250 tisíc ptáků.
Zpráva o hejnu se mezi lovci rychle rozšířila. Zabili kolem 240 tisíc holubů, 100 tisíc holoubat odsoudili k smrti. Mrtvá těla naložili do vlaku směr New York, vlak ale – přetížený – vykolejil. 200 tisíc zastřelených holubů stěhovavých bylo vyklopeno do rokle u tratě, kde shnili.
A za necelé čtyři roky, v tom překrásném předjarním poledni, vyšel čtrnáctiletý Press Clay s brokovnicí do sadu…
A tady historka končí, špekáčky jsou tak jako tak dávno propečené. Dobrou chuť.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.