Pedro Calderón de la Barca: Zalamejský sudí. Velké španělské drama z dob, kdy čest byla důležitější než láska, či dokonce život

23. květen 2021

Rozhlasová úprava divadelní hry slavného španělského dramatika, v níž sedlák Crespo hájí svou čest proti zvůli vojenské moci. V roce 1954 ji nastudoval režisér Přemysl Pražský s Karlem Pavlíkem, Bedřichem Karenem, Václavem Voskou, Jiřinou Petrovickou a Miroslavem Doležalem v hlavních rolích. Uvádíme k 340. výročí úmrtí Pedra Calderóna de la Barca. Poslouchejte on-line po dobu jednoho měsíce po odvysílání.

Rozhlasová úprava a režie: Přemysl Pražský
Osoby a obsazení: Král Filip II. (Miroslav Doležal), Don Lope de Finquence, plukovník (Bedřich Karen), seržant (Bohuš Hradil), Don Alvare de Atayde, kapitán (Václav Voska), Reboledo (František Mrázek), Pedro de Crespo, sedlák (Karel Pavlík), Juan, jeho syn (Jaromír Spal), Isabella, jeho dcera (Jiřina Petrovická), Inez, jejich teta (Světla Svozilová), Don Mendo, handlíř na odpočinku (Felix le Breux), Nuňo, jeho sluha (Bohumil Bezouška), písař (Oldřich Musil), prolog (Karel Beníško) a další
Dramaturgie: Dalibor Chalupa
Překlad: Jindřich Hořejší
Hudba: Miloš Smatek
Natočeno: v roce 1954

„Králi musíš dát / jmění a život. Ale čest / je hájemství duše / a duše patří jen Bohu.“ To jsou nejznámější verše z Calderónovy hry Zalamejský sudí. Imperativ cti, barokní cti, která je důležitější než láska, či dokonce život, je jedním z jejích ústředních témat.

Završitele španělského „zlatého věku“ Pedra Calderóna de la Barca (1600–1681) dělí od Lope de Vegy čtyřicet let, od Cervantese víc než padesát. Na konci svého dlouhého života je Calderón svědkem konce velkolepé epochy, jejího hospodářského a mravního úpadku. Jeho vlastní život jakoby se naopak vyvíjel proti proudu doby, když se ze svárlivého a nepokojného studenta a později vojáka zapleteného do řady násilností stane roku 1651 knězem. Pro příště se ve své tvorbě bude věnovat pouze autos sacramentales a mytologickým hrám. Podle vlastního vyjádření, že není lepší společnosti než samota, se uzavře v domě plném obrazů a knih.

Calderón španělské divadlo dovršuje a zhutňuje až k neúnosnosti.
Vladimír Mikeš

„Vcelku lze říct,“ píše ve své knize Divadlo španělského zlatého věku Vladimír Mikeš, „že Calderón shrnuje vše, co vytvořili jeho předchůdci, španělské divadlo dovršuje a zhutňuje až k neúnosnosti. Všecka témata španělství u něho pod tlakem doby těžknou. Co bylo u Lope de Vegy improvizací, nápadem hozeným v šťastné chvíli na papír (často za jedinou noc) a dralo se vpřed s dychtivou taneční lehkostí, to u Calderóna zvolňuje krok, nastupuje ponor (a vertikála baroka), místo nepřeberné nápaditosti reflexe, systém, uměřenost.“

autoři: Tvůrčí skupina Drama a literatura , Hynek Pekárek
Spustit audio

Související