Pavel Kosatík: Jiný TGM

První československý prezident býval vynášen do nebe, zatracován i předhazován bulváru. Jeho prudká a vášnivá osobnost plodila zároveň nejostřejší stanoviska i rezignaci: jedni mu vraceli rány, které rozdával, jiní si svou nechuť či neschopnost zabývat se stejně složitými otázkami jako on nahradili kultem jeho osobnosti.

„I my, kdo máme Masaryka rádi, se ho často bojíme,“ vysvětluje spisovatel a scenárista, který na Masarykově životopisu pracoval řadu let. „Bojíme se jeho autoritativnosti i celého toho nesmírného díla, která sahá od vědy přes novinařinu do politiky.“

Masaryka poháněla touha být dobrý člověk, připomíná historik Pavel Kosatík

• Upravit
• Smazat

Napadlo vás někdy, co by se stalo, kdyby byl v roce 1938 prezidentem stále ještě Tomáš Garrigue Masaryk, a ne Edvard Beneš? Historika Pavla Kosatíka taky. A v rozhovoru s Lucií Výbornou shrnuje: „Určitě by udělal něco jiného než Edvard Beneš. Nejde ale jen o rok 1938. Mnichov na řešení dával celých předchozích dvacet let.“

Podle Kosatíka se k Masarykovi většinou zaujímá vztah úcty, ale právě ve snaze dostat se pod povinnou úctu vidí titulní jinakost knihy: „Úcta je málo. Nezaručuje pochopení, sdílení. Tím, že Masaryka uctíváme, před ním vlastně utíkáme. Uklidňujeme si své špatné svědomí, že nejsme schopní dostát lidským nárokům, které on sám kdysi sobě i ostatním Čechům uložil.“

V knize Jiný TGM  sestavil Pavel Kosatík Masarykův plastický obraz pro 21. století. Pojmenovává jeho imponující vlastnosti a polemicky se vyrovnává s jeho omyly. Líčí Masaryka jako ideového rváče na cestě za vizemi, o jejichž mravní oprávněnosti byl přesvědčen. Z masy informací o TGM si vybírá hlavně ty, které mají vztah k dnešní době a současně přináší řadu neznámých souvislostí.

Z Prahy Masaryk nedostával skoro žádné příznivé zprávy, dal se tedy do práce sám, nanečisto. V březnu 1915 rozeslal českým komunitám ve Švýcarsku tzv. okružní list, v němž vysvětlil, co má v plánu: dosáhnout samostatnosti, a to z ciziny, prostřednictvím malého týmu schopných a reprezentativních osobností, které budou požívat podpory exilu. Bylo to jeho první, zatím celkem tiché zvolání „pomozte mi“, obrácené do vlastních řad. Počítal, že se snad politici v Praze konečně proberou. „Musí být doma vysloveno heslo samostatnosti, musí doma být učiněn projev proti válce a Rakousku-Uhersku, pro Rusko, Srbsko a Spojence vůbec.“ A aby nebylo pochyb, o čem mluví, vysvětlil všem, že zahajuje revoluci: „Práce pouze legální nestačí, je třeba práce nelegální.“ Pomalu, ale jistě vyhlašoval válku. Doteď byl z pohledu rakouských úřadů jen výbojnou osobností. Nyní se to mělo, z jeho rozhodnutí, změnit...
Pavel Kosatík (z knihy Jiný TGM)

Výsledkem Masarykových zápasů bylo pozitivní dílo: stát, o kterém snily generace předků. Zároveň, paradoxně, zakladatel zatížil republiku břemeny, která se časem ukázala neúnosná. Kniha Jiný TGM, jak uvádí anotace nakl. Paseka, je pro všechny, kdo přemýšlejí o české demokracii a o tom, jak ji udržet. Zároveň přináší víc života a pochybností než pomníků a svatých obrázků.