Ondřej Vaculík: Klavichord
Klavichord je strunný klávesový nástroj, o němž jsem věděl pouze to, že je předchůdcem klavíru a cembala, kterému se i poněkud podobá.
Znám ho pouze z muzea či zámeckých interiérů a nikdy jsem neviděl na něj nikoho hrát. Zvuk jsem si představoval cembalový, tj. takový zvonivý.
Teprve nedávno jsem byl na koncertě, kde na klavichord hrál Jaroslav Tůma, varhaník, cembalista, pedagog a také klavichordista. Koncert se konal v renesančním respiriu Hudební akademie múzických umění v Praze, v prostoře, do níž nepronikl zvenku žádný rušivý zvuk. A takových v Praze mnoho není.
S Jaroslavem Tůmou a nahrávkami mladých varhaníků
Jaroslav Tůma je v prvé řadě přední varhaník, který koncertuje po celém světě, neméně skvělý cembalista, v poslední době také skladatel a v neposlední řadě skvělý pedagog, profesor AMU.
Klavichord hraje toliko tiše, případně ještě tišeji, vysvětlil nám Jaroslav Tůma. A protože náš koncert se nahrává, tak vás prosím, abyste během koncertu nekašlali, neposmrkávali, nevrtěli se a také netleskali, k nerušenému poslechu i zvukovému záznamu potřebujeme dokonalé ticho. Jaroslav Tůma nám také řekl, že klavichordy zhotovovali varhanáři v zimě, když jim zima v kostelech znemožnila práci na varhanách.
Jaký to protiklad, napadlo mě, subtilní klavichord proti burácivým varhanám, jejichž mocný zvuk musí proniknouti nejen klenbou kostela, ale také vším tím smogem a balastem zvuků a randálu, který nás obklopuje, nesmí ho pohltit ozónová díra, aby se dostal až k Němu, kterého duchovní hudbou oslovujeme a oslavujeme. Proti tomu klavichord je nástrojem jako by hudební meditace, je-li klavichordista jen trošku nahluchlý, už ho nemusí ani slyšet. Nic atraktivního. Jeho tón ale na rozdíl od klavíru lze modelovat přidržením klávesy, protože kladívko klavichordu samo neodskočí od struny, ale je s klávesou pevně spojené.
Jaroslav Tůma - varhaník,cembalista a hráč na klavichord
Hostem středečního ranního vysílání Mozaiky byl varhaní virtuoz, cembalista a hráč na klavichord, improvizátor, skladatel a dlouholetý pedagog pražské AMU Jaroslav Tůma.
Sám pokyn - nekašlejte, je výzvou k nutkavému kašlání; potlačit tento reflex vyžadovalo zezačátku většího soustředění než hudba. Ale pak právě ta jemná hudba, a pozorné ticho kolem ní, sama potlačila všechny naše nutkavosti a vůbec obtíže spojené s tělesností. Jako bychom ani nebyli. Jemné vibrace prolínajících se tónů od obou Bachů nás vtáhly do jiného světa, kde dobře slyšet může začít i polohluchý.
Vznikla atmosféra, v níž jako bychom pronikali vším tím smogem a balastem zvuků a randálu, vymanili se z moci silných slov a výrazů, a tím snad byli i o mnoho blíže k Němu, ke Stvořiteli. A odcházejíce z koncertu náhle jsme se dívali i na tento svět, který nás nutí k věčnému pokašlávání, daleko přívětivěji. Zdá se, že co nám chybí nejvíce, je harmonie jemnosti, v níž je tajemná síla. A tak chcete-li se k ní dobrat, pořiďte si klavichord, ale chtělo by to k němu i Jaroslava Tůmu.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
