Od eklektismu k modernismu. Adam Štěch provádí vlastním domem architekta Julia Vilamaja Echenize v Montevideu
Do Uruguaye mě loni mimo jiné přilákala tvorba Julia Vilamaja Echenize, svébytného pionýra moderní architektury, který stál u počátků rozvoje modernismu v zemi. Jeho vlastní vila v Montevideu z roku 1930 je pozoruhodným příkladem stylové fůze meziválečné éry.
Vilamajó patří k méně známým osobnostem moderní architektury Jižní Ameriky. V hlavním městě Montevideu postavil některé z výjimečných staveb, které hrály zásadní roli pro utváření specifické podoby uruguayského modernismu. Pod vlivem svých slavných zahraničních kolegů jako byli Le Corbusier, Oscar Niemeyer nebo Frank Lloyd Wright rozvíjel od dvacátých let svou vlastní velmi specifickou variantu jihoamerického modernismu inspirovanou mnoha rozličnými styly od arabských staveb a klasicismu až po Art Deco a organickou architekturu. Vystudoval fakultu architektury v Montevideu v roce 1915 ve věku pouhých 20 let. V roce 1921 se vydal do Evropy, kde během tří let navštívil celou řadu zemí včetně severní Afriky. Viděl práci Antonia Gaudího v Barceloně a zamiloval si arabskou architekturu Alhambry.
S těmito zkušenostmi se vrací do rodné země a začíná stavět eklektické projekty ovlivněné jeho cestami po Evropě. Nejvýraznějším příkladem proměny jeho stylu od eklektismu k modernismu je jeho vlastní dům, který dokončil v roce 1930. Ten se v roce 2012 stal museem a jeho interiéry byly otevřeny veřejnosti a také speciálnímu rezidenčnímu programu pro umělce a designéry z celého světa. Ti pak mohou tvořit v jeho prostorách s velmi originální koncepcí moderní architektury, která se v tvorbě Julia Vilamaja propojuje s eklektickou inspirací historickými styly i mimoevropskými kulturami.
Architekt nikdy nezanevřel na ornament a vytvořil překvapivý projekt, ve kterém se otevřená prostorová koncepce propojuje s citlivými dekorativními detaily, sofistikovaným vestavěným nábytkem nebo svítidly s výjimečným dekoratérským citem. Například stropní svítidlo v hlavním obytném prostoru připomíná se svými barevnými skleněnými kuličkami precizně vyrobený šperk, v zakřivených formám vestavěné pohovky zase zaznívá atmosféra pařížských salónů té doby.
Během třicátých let se z Vilamaja stala zásadní autorita. Působil jako profesor na škole architektury a v roce 1936 vyhrál soutěž na stavbu rozlehlé budovy fakulty inženýrství v Montevideu. Byla dokončena až v padesátých letech a její přísné betonové objemy předjímají evropský brutalismus. Ještě před tím než v roce 1948 Vilamajo zemřel byl vybrán jako externí konzultant k designu budovy OSN v New Yorku, kterou realizoval mezinárodní tým architektů vedený Američanem Wallacem Harrisonem.
Související
-
Monument zvrhlého umění. Adam Štěch ukazuje architekturu německého mysticismu třetí říše
Překvapivé stavby Bernarda Hoetgera v německých Brémách odkrývají kontroverzní svědectví doby nástupu nacistické ideologie třetí říše.
-
Zapomenutá ikona nizozemské architektury. Adam Štěch představuje dům Sybolda van Ravesteyna
Drobná stavba je velmi specifickou variací na dobové trendy, je funkcionalistickým nástrojem na bydlení a neo-barokní fantazií zároveň.
-
Krajina jako součást introvertního a privátního prostoru. Projděte se domy architekta Rina Leviho
Fenomén brazilského modernismu poloviny minulého století žije v projektech architekta Rina Leviho, jednoho z nejvýraznějších představitelů moderní architektury Sao Paula.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
