Obhroublost, pasivní agrese a fráze z rodinných konverzací nezmizely. I proto jsou Homolkovi stále aktuální, říká režisér Adam Svozil
Krucifix, doma je doma, to je marný. Je rodina stále základ státu? A proč jsou nám spíš než hluboké příběhy vlastní konverzace, které nic zásadního nesdělují? I o tom vypráví inscenace Ecce homo Homolka v režii Adama Svozila. S olomouckým rodákem, kterého před lety zásadně ovlivnilo Mikuláškovo zpracování Evžena Oněgina, mluvila o divadle, literatuře, politice anebo fascinaci Amerikou Markéta Kaňková.
Víc než estetická role divadla jej zajímá jeho politická, „veřejnoprávní“ funkce. Klimatická krize, moc médií nebo kumulování kapitálu – i to jsou témata, se kterými ve svých inscenacích pracuje jedenatřicetiletý talentovaný režisér Adam Svozil.
Za svou absolventskou práci na Katedře činoherního divadla DAMU získal před sedmi lety Cenu Marka Ravenhilla, porota tehdy ocenila jeho práci s textem Rituální vražda George Mastromase od soudobého britského autora Dennise Kellyho. „Současná dramatika mě bavila vždycky, není zatížená inscenační historií a dají se přes ni explicitněji řešit aktuální témata,“ konstatuje směrem k oblíbeným látkám.
Izolované dítě jako duch doby
Adam Svozil je od roku 2019 kmenovým režisérem Jihočeského divadla, pravidelně ale spolupracuje s dalšími scénami: s Divadlem Na zábradlí a Divadlem LETÍ, hostoval i v Komorním divadle Aréna v Ostravě, v Činoherním studiu v Ústí nad Labem, kam na příští rok chystá autorskou inscenaci o Zikmundovi a Hanzelkovi, a také ve Švandově divadle v Praze. Právě tam má na konci května premiéru inscenace Ecce homo Homolka podle filmové předlohy Jaroslava Papouška.
Třiapadesát let starý příběh „typické české rodiny“, kde se s oblibou remcá, popichuje a hraje na vlastním písku, je podle Adama Svozila aktuální i dnes. „V řadě věcí dnes rodina není jinde ani o kus. Brutalita, obhroublost nebo pasivní agrese a takové ty fráze, kterými se navzájem disciplinujeme, se v rodinné komunikaci vyskytují pořád, předává se to z generace na generaci,“ domnívá se Svozil. Na původním snímku se mu líbí jeho „nedějovost“ a ve Vizitce mluvil mimo jiné i o tom, proč místo dvou malých dětí do inscenace zařadil jen jedno. „Rodiny jsou dnes menší, mají méně členů. Přišlo nám dojemné, že ze dvou dvojčat zbylo jen jedno, které je izolované a osamělejší než v šedesátých letech.“
Ve dvou se to lépe režíruje
Pod inscenací ve Švandově divadle je podepsaný se svou režisérsko-dramaturgickou kolegyní Kristýnou Jankovcovou. V tandemu tvoří už od studií na DAMU. Mají podobné estetické cítění, vyhovuje jim dvojí pohled na látku a Kristýna svým klidem a rozvahou Adama, který má prý tendenci hroutit se, dobře doplňuje.
Zároveň považují za výhodné, mohou-li mezi dvě hlavy rozložit stres, který vychází z podstaty režijní profese. Duo Svozil – Jankovcová nastudovalo například výpravného Velkého Gatsbyho pro Klicperovo divadlo v Hradci Králové. Téma společnosti rozdělené penězi je v jejich očích aktuální dodnes, roli tu ale hrála i fascinace Amerikou jakožto zemí, již částečně dobře známe z kulis nejrůznějších popkulturních počinů. Svozil jednou za oceánem byl, se školou absolvoval výlet do New Yorku. Kromě přírodních krás ho ovšem láká vidět hlavně to, co se do filmů a seriálů nedostane – třeba nějaké malé město kdesi v Ohiu.
Související
-
Režisér je osamělý běžec. Jem ráda v kolektivu, kterému jde o stejnou věc, říká režisérka Burešová
„Když mi oznámili, že jsem získala Cenu Ministerstva kultury, zpotila jsem se hrůzou, znamenalo to vylézt na jeviště,“ říká ředitelka Divadla v Dlouhé Hana Burešová.
-
Martin Huba: Když IQ diváka ničíte lacinými inscenacemi, proč by se zajímal o Dostojevského?
U herce je nejdůležitější jeho niterné rozpoložení, pak verbální projev, říká herec, režisér a pedagog Martin Huba, který loni obdržel na AMU čestný doktorát.
-
Dlouho jsem sbíral odvahu psát tak, jak mi zobák narost, říká režisér David Drábek o knize Ochechule
Chci být miláček publika, ale nechci nabízet něco, co mě nezajímá, odpovídá režisér a autor divadelních her David Drábek na to, kde je hranice mezi showbyznysem a kulturou.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.