Nová monografie odhaluje proměny evropského divadla. V Británii je autor králem, v Rusku zajatcem režimu
Horizonty evropského dramatu je název publikace, která je výsledkem dvouletého výzkumného projektu autorského týmu Katedry teorie a kritiky DAMU. Její podtitul zní: Současný divadelní text mezi dramatickými a postdramatickými tendencemi.
„Jednotliví autoři v publikaci sledují, jak divadelní kultura té které země samu sebe definuje, chápe a jaké funkce společnost od své divadelní kultury očekává. A z toho pak vyplývá podpora divadelní kultury a vzniku současných divadelních her,“ přibližuje jedna z editorek publikace Zuzana Augustová.
Sama v ní zkoumá německojazyčné divadlo v posledních 15 letech tohoto století. Podle ní v něm „do určité míry rezonuje téma, které ‚hýbe‘ celou Evropou: migrace a uprchlická krize.“
Už od konce 90. let se v německojazyčném divadle proměňují formy psaní pro divadlo, které s prvky dramatické tvorby pracují novým způsobem. „Svébytnou skupinu textů pro divadlo tvoří ty, které dramatickou formu a její jednotlivé atributy sice využívají, ale přitom tuto formu rozkládají zevnitř. Dnes se pak ty dramatické, realistické a postdramatické tendence opět vzájemně prolínají,“ uvádí teatroložka.
Martina Schlegelová do publikace Horizonty evropského dramatu přispěla kapitolou o současném britském divadle. V čem tkví síla dramatiků ve Velké Británii? To je otázka a zároveň téma její sondy. A odpověď?
„Myslím, že to souvisí s divadelní tradicí ve Velké Británii, ostrovní tradice se od kontinentální liší… ten klíčový a určující je u nás ve střední Evropě při vzniku inscenace režisér. V Británii je to jinak, tam stále – nebo aspoň do značné míry ještě – platí a trvá nadvláda dramatického autora. Příliš ani nerozlišují mezi textem a inscenací. Vnímají to tak, že režisér je jenom svého druhu tlumočník, který překládá jednu strukturu – literární – do té jevištní. Ale tím hlavním a do značné míry jediným autorem je tam dramatik.“
Marcela Magdová je v publikaci Horizonty evropského dramatu autorkou kapitoly o revoluci nebo evoluci v divadle ruskojazyčném. „Restrikce shora v ruském divadle v poslední době sílí, důkazem toho je i v současnosti silně medializovaná kauza režiséra Kirilla Serebrennikova. Není to ale jediný případ, kdy se politika Vladimíra Putina nebo prezident sám skrze různé státní orgány snaží umlčet ty, kteří proti této politice vystupují. Divadlo nevyjímaje.“
Jak říká teatroložka Magdová, divadelní text se stává diagnózou společnosti. Divadlo vždy bylo a je politika. Svědčí o tom i reportáž Veroniky Štefanové z festivalu Pražské křižovatky, který před pár dny skončil. Kromě jiného si společně s Veronikou Štefanovou a hosty připomínáme režiséra Kirilla Serebrennikova a téma ohrožení svobodné divadelní tvorby, a to především v Rusku.
