Norbert Schmidt: Neztratit směr
Spatřil jsem ho jednou z ulice, jak se vznáší sám ve vitríně u okna. Jindy, to už bylo uvnitř, ho doplňovaly podobně staré předměty. Při další návštěvě vedle něho stála antická hlava císaře. Také jsem ho už zastihl v místnosti s výhledem na katedrálu a to překvapivě ve společnosti monochromů, které vznikly docela nedávno.
Je to starý procesní kříž, nikdy neměl své pevné místo. Herimannův a Idin kříž, tak mu říkají. I dnes v kolínském Muzeu umění Kolumba, kde ho opatrují, cestuje rok co rok z místnosti do místnosti.
Proč už mě tak dlouho fascinuje?
Tělo ukřižovaného Spasitele není velké, jen asi 15 cm vysoké. Je zlaté, jakoby skuté z hvězd a nese malou hlavu, která iritujícím způsobem září sytě modrou barvou jako hlubina nebe. Když se ke krucifixu člověk skloní ještě blíž, s údivem zjistí, že hledí do tváře mladé ženy.
Kříž a korpus nechali v Kolíně nad Rýnem zhotovit arcibiskup Herimann a jeho sestra Ida, která zde byla abatyší, a věnovali ho roku 1049 u příležitosti požehnání nového oltáře klášternímu kostelu Panny Marie na Kapitolu. Na zadní straně kříže jsou oba sourozenci vyobrazeni. Slavnost to byla i na tehdejší poměry veliká. Zúčastnil se jí jak císař Jindřich III., tak papež Lev IX.
Čtěte také
Jako hlavu Krista určil arcibiskup starobylý lapis lazuli, antickou gemu, která je o celých tisíc let starší než dílo, do kterého byla vsazena. Modrá gema zpodobňuje Livillu, sestru římského císaře Claudia. Arcibiskup Herimann nechal vzácnou antickou spolii zapustit do ústředního motivu křesťanství a nový kříž ještě vřadil do širšího obrazového programu kostela.
Svou důležitou roli hrál totiž i při korunovacích německých císařů. Ti se sem odebírali hned z Cách, aby v procesí následujícím právě za Herimannovým a Idiným křížem prošli chrámovými vraty, na nichž jsou vyobrazeny ctnosti křesťanských králů a hříchy nešťastného Heroda.
Čtěte také
Kříž dodnes fascinuje svou jedinečnou kombinací materiálů i vrstevnatostí obrazů. Vždy, když se k němu přiblížím, vybaví se mi hned i známá slova apoštola Pavla: „Již není Žid ani Řek, ani otrok ani svobodný, ani muž ani žena, neboť vy všichni jste jedno v Kristu Ježíši.“ (Gal 3,28) Římské integrující vrstvení v tomto díle plynule přechází do vrstvení ještě podstatnějšího a univerzálnějšího.
V orientální, tedy i křesťanské perspektivě jsou totiž všichni lidé Božími dětmi. Hlavu Livilly vybrousili v Ježíšově době, tvoří tak i jakýsi autentický časový most k zobrazené události. Zároveň svým umístěním do vzácného liturgického předmětu vyznačuje donátora arcibiskupa, jeho sestru abatyši, papeže a císaře jako přímé pokračovatele antické kulturní i politické tradice.
Čtěte také
Herimannův a Idin kříž mě už patnáct let doprovází jako průvodce, zrcadlo nápadů, emocí a zkušeností při snění a přemítání, při koncipování výstav, rekonstrukcí starých domů, ale i u novostaveb a jejich usazování do historických celků. Stal se mi spolehlivým měřítkem.
Připomíná mi, že vždy záleží také na nás, jaký smysl a kontext tomu, co děláme, přiřkneme. Spojujeme-li dnes artefakty z různých dob, pracujeme-li tvořivě s díly minulosti, neděláme vlastně nic revolučního. Tradice je živou, neustálou rekontextualizací. Vědomí nestálosti, relativnosti vztahů a časů, odvaha a svoboda nových spojení, vysoká kvalita ale i konkrétní zodpovědnost bytostně patří k její podstatě.
Důležité je neustrnout, zůstat v pohybu, při tom ale neztratit směr.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
