Někdy je potřeba počkat na další generaci, aby se vyřklo to, co mělo být vyřčeno před lety, říká spisovatelka Lenka Horňáková-Civade

24. září 2021

Nejen ekonomka, bankovní specialistka a podnikatelka, ale také malířka a spisovatelka – to je Lenka Horňáková-Civade, která se před sedmadvaceti lety přestěhovala z České republiky do Francie za svým pozdějším manželem. Co ji jako malířku fascinuje na zobrazování tance? Kdy sebrala sílu psát francouzsky? I o tom mluvila ve Vizitce s Markétou Kaňkovou.

Lenka Horňáková-Civade se narodila v Prostějově, osudové setkání na divadelním festivalu v Belgii ji ale nasměrovalo do Francie, kde se svým mužem a rodinou žije už sedmadvacet let.

Čtěte také

Překročení hranic – jazykových i fyzických – bylo také jedním z důvodů, proč začala psát. „Když bydlíte na horách, koukáte se na svět jinak než v údolí. Když máte před sebou horizont moře, nepřemýšlíte o světě tak, jako když bydlíte v paneláku. Přechod z jedné země do druhé zkrátka k psaní nabádal,“ říká. Z Provence, kde bydleli přes dvacet let, se nedáno přesunuli k Orléans; ostatně i o tom, proč lány levandulový polí, kde s manželem pro kulturní účely zrekonstruovali starý zámeček, vyměnili za pobřeží Loiry, ve Vizitce mluvila detailně. 

Jako most mezi Českem a Francií

Texty píše Lenka Horňáková-Civade česky i francouzsky. „Jsem jako most, jedna noha v Čechách, druhá ve Francii. Ráda si hraju s oběma pozicemi, každá z nich má něco do sebe a ráda bych to takhle pěstovat dál,“ popisuje. Na letošní veletrh Svět knihy přiváží svou zánovní knihu Symfonie o novém světě, v níž jednu ze dvou linek vyprávění věnovala osobě Vladimíra Vochoče, československého konzula ve Francii za doby druhé světové války. Tehdy svým konáním dokázal zachránit stovky lidských životů.  

Čtěte také

Historické reflexe jsou pro Horňákovou-Civade důležitým tématem, postavila na nich i román Marie a Magdalény (2017) o třech ženách vyrůstajících bez otce v toku dvacátého století. „Bez historie zkrátka žít nemůžeme, protože je vytvořená naším konáním,“ konstatuje. Život bez otce vnitřní sílu hrdinek knihy Marie a Magdalény posiluje, zároveň oslabuje jejich pozici ve společnosti. „Ta kniha je o kapacitě přežít, o předávání lásky beze slov. Někdy je potřeba počkat na další generaci, aby se vyřklo to, co mělo být vyřčeno před lety.“

Lenka Horňáková-Civade v Paříži studovala také malování, což ji naučilo trpělivosti, odvaze stát si za vlastní verzí možná už stokrát namalovaného a také psát dlouhé práce na filozofická témata. V současné době jedno z výtvarných témat zpracovává do nového románu, vedle sebe staví ve Francii nepříliš známého Jana Amose Komenského a svého milovaného Rembrandta. „Trávím s nimi teď spoustu času, jsou to nekonečné dialogy,“ usmívá se. „Doufám, že výsledný text bude odpovídat intenzitě prožívání psaní.“

Spustit audio