Napište mi, až budete mít chvilku, váš František Hrubín. Z osobních dopisů básníka

1. březen 2021

Před 50 lety, 1. března 1971, zemřel František Hrubín. Poslechněte si básníkův životní příběh, sestavený z jeho soukromých dopisů. Pro vltavský Souzvuk ho připravila pořadatelka korespondence Františka Hrubína Iva Málková. Premiéru najdete on-line po dobu jednoho týdne po odvysílání.

Z básníkovy korespondence připravila: Iva Málková
Režie a výběr hudby: Tomáš Soldán
Účinkují: Přemysl Bureš, Stanislav Šárský, David Viktora, František Strnad, Magdaléna Tkačíková
Dramaturgie: Eva Lenartová
Premiéra: 1. 3. 2021
Natočeno: v ostravském studiu Českého rozhlasu

Téměř dvacetiletí mě dělí od chvíle, kdy jsem se poprvé směla dotknout rukopisných variant básní, náčrtů próz, poznámek k dramatům, prvních znění esejů a projevů a článků Františka Hrubína. Do Památníku národního písemnictví na Strahově byla předána (po smrti jeho ženy Jarmily) Hrubínova pozůstalost a já tehdy s archivářkou Martou Zahradníkovou (ta byla rodinnou přítelkyní) s ostychem vstupovala do světa svébytného básníka. Její zásluhou a poté prostřednictvím zkušeností Renaty Ferklové, která zpracovávala fond autora, jsem se vracela až ke dvacátým letům 20. století a doplňovala si autentickými událostmi své znalosti z dějin české literatury, či si nechávala rozmetávat dosud usazené poznatky o vztazích a událostech až do přelomu šedesátých a sedmdesátých let.

Milý příteli,
už tolik dní hledám pro Vás oslovení (Seifertíčku, Seiferte, Jaroušku), ale marně! Právě jsme dopili s dr. Svobodou 4 lahvičky Côte de Rhône (tzv.) – a tu jsem poněkud rozněžnělý – a tango, které jsem si pustil, odněkud z Lipska, mi příliš připomíná barevná světla z kaváren za I. republiky: a se světly mnoho lásek a mnoho nocí...
Váš F. H.

Zvláště stovky dochovaných dopisů odhalovaly, jak si František Hrubín dopisy vyprávěl s těmi, které uznával a obdivoval (Josefa Horu, Františka Halase, Jaroslava Seiferta), jak je oslovoval, jak blízko si byl s těmi, kdo psali, překládali, uvažovali ve stejných podmínkách jako František Hrubín (mimo jiné s Janem Zahradníčkem, Emanuelem Fryntou, Josefem Strnadelem), jak uvolněné až rozpustilé, důvěrné a otevřené dokázaly být písemné rozmluvy na dálku s výtvarníky (kupříkladu s Kamilem Lhotákem nebo Jiřím Trnkou). V kontaktu osobním i korespondenčním byl, v učebnicových výkladech české literatury téměř nemožně, i s těmi, kdo hledali jiné výrazové prostředky a lyrické kořeny (s Jiřím Kolářem či Ladislavem Dvořákem).   

Čtěte také

Z osobní korespondence (jiný obraz nabízí listová komunikace s institucemi) vystupuje František Hrubín básník – ukotvený v tradicích české poezie, okouzleně naslouchající poezii francouzské, František Hrubín člověk – zůstávající trvale provázán s rodinnými kořeny a  konkrétními místy (s Lešany, Prahou, Chlumem u Třeboně), ctící přátelství, lásku (mileneckou i manželskou), oddávající se dětem. Nechme se pozvat prostřednictvím dopisů, které si vyměnil František Hrubín s Jaroslavem Seifertem, které přijal od Jiřího Trnky i od Emanuela Frynty, do dnů a roků minulého století.

Psáno pro Týdeník Rozhlas.

autor: Iva Málková
Spustit audio

Související