MIME FEST 2017: Ztřeštěný humor i vtipy, které dojímají
Ve východočeské Poličce proběhl 6. ročník prestižního festivalu MIME FEST. I letos na něj zavítali ti nejlepší klauni a mimové z celého světa. Slavní Umbilical Brothers, mistři ztřeštěného humoru, Bodecker a Neander, nejznámější následovníci Marcela Marceaua nebo třeba David Eriksson, severský svalovec, který svými vtipy dokáže i dojmout.
Na letošním ročníku mezinárodního festivalu mimického divadla MIME FEST vystoupila i finská herečka a režisérka Reety Honkakoski se sólem nazvaném „Duet for One“. Ve své divadelní práci Reeta Honkakoski rozvíjí techniku mime corporel, jejímž původcem byl francouzský herec Etienne Decroux. Mime corporel je typ pohybu, který lze chápat jako určitý druh jazyka, prostředek komunikace. A jako každý jazyk i tento je možné použít dle libosti. „Zkrátka stejně jako spisovatel používá slova pro svůj román, i já s technikou mime corporel nakládám podle svého tvůrčího uvážení. Technika má být ku pomoci umělci, má sloužit jeho sebevyjádření,“ říká Reety Honskakoski.
Čtěte takéZemřel Petr Šabach. Jako vzpomínku do programu mimořádně zařazujeme jeho povídku Bellevue
Mimka vedle pohybové části inscenace manipuluje s loutkou. „Manipulace s loutkou nemá tolik pravidel, kolik jich má technika mime corporel. Díky loutce jsem si najednou připadala jako dítě, které může objevovat něco nového a nepoznaného. Při přípravě této inscenace mě bavilo zkoumat vztah nadřazenosti a podřazenosti mezi loutkou a člověkem. Většinou je to tak, že člověk má navrch. Ale já chtěla tuto skutečnost převrátit naruby, to znamená, že loutka se pak stává ze mě,“ dodává Reeta Honskakoski.
Květy a Leto. Podívejte se na klipy vyprávěné uměleckým znakovým jazykem
„Lidé, kteří ohluchnou v průběhu života, musí hledat, jak hudbu nahradit. Pro někoho je hudba relaxací a pak jim chybí,“ říká Marie Horáková, ředitelka neziskové organizace Tichý svět. Radio Wave požádalo Tichý svět o přetlumočení čtyř písniček, které běžně hraje, do znakového jazyka a natočilo k nim videoklipy. Z playlistu Radia Wave songy vybrali neslyšící tlumočníci Markéta Maradová a Michal Brhel. Originální klipy získaly kapely Květy, Houpací koně, Planety a Leto.
Letošní ročník festivalu hostil také australský soubor „The Umbilical Brothers“. Komické australské duo The Umbilical Brothers v Poličce předvedlo humornou show nazvanou „The Best of The Worst of The Best“, která byla sestavena z několika krátkých humorných skečů s velmi prostými tématy. Jednoduché situace - jako například provádění ranní hygieny - hnali herci do extrémů končících absurdními groteskními výjevy.
David Collins a Shane Dundas se setkali v roce 1988, když studovali na univerzitě v západní Sydney. Brzy pochopili, že mají nejen stejný smysl pro humor, ale také se skvěle doplňují. Začali proto společně vystupovat jako stand-up komici a do svých vystoupení zapojili i postupy mimického divadla a zvukové efekty, které vytvářeli vlastním hlasem. Tyto postupy charakterizují jejich představení dodnes, kdy se nebrání ani humoru němých filmových grotesek nebo loutkám.
Podle Davida Collinse ani po třiceti letech společného vystupování se pro ně humor nestal rutinou. „Snažíme se, aby každé naše představení přineslo divákům něco nového, co je překvapí. Neustále si lámeme hlavu s novými scénkami a skeči. I tady v Poličce sestavujeme program na místě, dáváme dohromady čísla, která máme připravená i výstupy, v nichž budeme schopni reagovat na momentální naladění diváků. To znamená, že určitá společná pravidla jsou nutná, ale zároveň musíme zůstat ve střehu a být schopni improvizovat,“ říká David Collins.
Pro komické duo The Umbilical Brothers je příznačná vysoká úroveň hlasové techniky. Shane Dundas a David Collins jsou hlasy schopni napodobit širokou škálu mechanických i přírodních zvuků. Nepoužívají téměř žádné rekvizity, s výjimkou několika maňásků. I přesto má divák díky bohatému zvukovému doprovodu pocit, že vzduchem létají ptáci, kordy, motorové pily a prohání se kolem nich stádo koní.
The Umbilical Brothers vystupují nejen v divadle, ale také v televizi. Podle Davida Collinse se ale obsah jejich vystoupení pro televizi a divadlo výrazně neliší. „Pravdou je, že to, co děláme pro televizi, je možné vidět i v divadle. Zásadní je pro nás určitý rámec. Tím rámcem může být televizní obrazovka anebo jeviště kukátkového divadla, jako je i jeviště v Tylově domě v Poličce. Máme rádi, když jsou všichni diváci přímo před námi, když jim vidíme do očí,“ dodává David Collins.
