Martin Nawrath: Nepodstatná jména

No dopisů. E-mailů. Jako asi většina z nás dopisy psané ručně perem na skutečný papír, v obálce skrytě zaslané svým více či méně blízkým už skoro nepíšu. I to skoro je skoro silný výraz. V rámci úspory času jsou narozeninové, vánoční i novoroční pozdravy stále víc elektrifikovány a předpřipraveny a stačí jeden klik a mohou být rozeslány během několika vteřin adresátům do celého světa.

Martin Nawrath: Tanec bez duše

• Upravit
• Smazat

Začalo to nevinně, ba krásně. S dcerou jsme si zašli na venkovní divadélko pro děti.

Máme ve svých elektronicky zasílaných dopisech předpřipraven podpis, někdy snad i úvod, způsoby oslovení, existují typy elektronických dopisů, které mohou být předpřipraveny takřka celé. V rámci automatizace života se nám z části mezilidské komunikace stal výrobní nástroj. Z možnosti sdílení se stala technika umožňující v co nejkratším čase zahltit našimi potřebami a sděleními celý svět. Funguje to, pomáhá to. Stále méně.

Není úplně neobvyklé, když při psaní e-mailu jednoho tak trochu myslím i na ten další. Dívám se na hodinky a přemýšlím, co ještě stihnu odeslat, než budu mít další schůzku či telefonát. Volím slova rázná, úsečná, jednoduchá, jednoznačná, prostě podstatná. Nezřídka používám čísla, odrážky, odstavce. Snažím se prostě o to, aby čitatel na druhé straně mého světa  neměl příliš na vybranou v tom, jak můj text pochopit. Zjednodušuji, zkracuji, redukuji. Je to přece jenom práce. Jde jenom o domluvu. Už už čekám na ten slastný okamžik, kdy kliknu na ikonku odeslat. Sláva, další.

Martin Nawrath: Magicae ludum (Kouzelná hra)

• Upravit
• Smazat

Když vyjdete v Želivě do kopce k jedné z mnoha místních kapliček, otevře se vám výhled na celou obec, včetně překrásného premonstrátského kláštera a také části fotbalového hřiště.

Ano, rytmus mé počítačové klávesnice dostatečně věrně zobrazuje rytmus života, který často žiji. Jsem v dopise tak trochu vším a ničím. Ve chvíli psaní zapomínám na ohnutá záda, nevyvětraný pokoj, polykané sousto. Zapomínám na to, co jsem četl ve zprávách, řekl si u snídaně s dětmi, slyšel v ranní tramvaji. Nikoho nic z toho přece na druhé straně mého počítače nezajímá. Ani já se přece nemohu zajímat o to, v jakém stavu čitatel moje slova čte. Nebo je to jinak?

Všimnu-li si ranní mlhy, rozzářeného slunce, připomenu-li si své stažené břicho, dovolím-li si uvědomit sladkost ranního koláče, nepatří to vše nějak ke mně? Určitě ano. A nepatří tak trochu to, kdo jsem, čím zrovna žiji k tomu, co píši? Nestává se dopis a ano, myslím i ten pracovní, na chvíli tím, kým jsem v tomto světě a pro tento svět? Šidím-li sebe o to, kým vším jsem, jsem to ještě já? A jak mé dopisy budou číst ostatní? Jak mě pak budou číst živého, celého? Uvidí mě, uvidí vše, uvidí alespoň něco?

A tak stále více a více k dopisům usedám a píšu v jistém slova smyslu bezohledně. Bez ohledu na to, co je zcela vhodné a nevhodné, zbytné a nadbytečné. Co do sdělení patří a na první pohled nepatří. Nemusí to být hned nějaké velké intimnosti. Stačí třeba jen trochu jiné oslovení. Osobnější, psané ve spojení s obrazem adresáta. Jak asi žije, co prožívá, co ho trápí a dělá mu radost. V čem je stejný i jiný než jsem já.

Martin Nawrath: Buď fit

• Upravit
• Smazat

Že věci nemají svůj život, že nemají inteligenci a svůj zvláštní druh moudrosti? Vzpomeňte si na to, když něco důležitého ztratíte.

Může to být jen trochu jiné rozloučení. Trocha chvíle pro slova, která nejsou jen podstatná. Přídavná jména například z definice vyjadřují vlastnosti nebo vztahy. Příslovce pak bližší okolnosti dějů a vlastností. Nezní to trochu tajemně? Nejsou právě ta nepodstatná slova nějak záhadně přitažlivá? Nechtěli bychom o vlastnostech, dějích a vztazích slyšet víc? Nejsou to právě ta slova, která mohou vytvářet ono zvláštní předivo života mezi námi? Jen o něco více zachytit, že v tom pozdravení a rozloučení může být ten maličký svět tady u mne a ve správném obraze se zjeví tam. Tady a tam se může spojit a vzájemně proměnit.

Přeji vám opravdu kouzelný den plný pozornosti k nepodstatnému.