Malující šašour Josef Hlinomaz
„Napřed sranda a potom umění. Tuto posloupnost jsem si zachoval po celý život.“ To jsou slova výrazného herce, ale také osobitého malíře Josefa Hlinomaze.
V pražské Galerii U Betlémské kaple si můžete do 27. listopadu prohlédnout výstavu umělcových obrazů nazvanou „Malující šašour“.
Josef Hlinomaz (1914–1978) krátce studoval profesuru kreslení a zeměpisu, protože však ani jeden z předmětů zcela nenaplňoval jeho představy, přihlásil se na Státní konzervatoř. Po absolvování herectví působil v divadlech v Plzni, na Kladně a v Praze (Národní divadlo, Realistické divadlo, ABC). Poté, co byla divadla za druhé světové války uzavřena nacisty, začal v roce 1944 intenzivně malovat a maloval pak vždy, když měl čas, až do konce svého života.
Od roku 1957 byl členem hereckého souboru Filmového studia Barrandov, hrál v mnoha filmech a televizních inscenacích. Byl obsazován do menších epizodních rolí, často ovšem upoutal diváky více než hlavní postavy. Své originální klaunství, založené na nezaměnitelném hlase, výrazné mimice i pohybovém nadání, mohl uplatnit např. v komediích Čtyři vraždy stačí, drahoušku! nebo Jáchyme, hoď ho do stroje. Z mnoha rázovitých postav, které ztvárnil, připomeňme ještě alespoň pistolníka Grimpa ve filmu Limonádový Joe.
Hlinomazův optimismus a smysl pro humor dosvědčují i lidé, kteří se s ním měli možnost osobně setkat. Režisér Václav Vorlíček, jenž Hlinomaze obsadil mimo jiné do svého filmu Konec agenta W4C prostřednictvím psa pana Foustky, vzpomíná, že hercovy vtipné poznámky a komentáře byly ve své době „na hranici toho, co se smělo a nesmělo“.
„Malování mám rád, protože jsem u něj sám a nikdo mi do něj nekecá“
Humor a nadsázka pronikají i do Hlinomazových naivistických obrazů, které vyprávějí pitoreskní příběhy o generálech, čarodějnicích, artistech, golfistech, kouzelnících, konkubínách, opicích a tygrech.
Autor sám sebe ironicky označoval za surneonaivistu, podle prof. Františka Dvořáka je Hlinomaz jako malíř především jedinečným vypravěčem: „Naučil se kreslit a malovat zřejmě jen proto, aby nám mohl vylíčit, čím se dovede bavit jako vlastním výmyslem (…) a to vyžaduje, abychom se uměli do jeho obrazů začíst. Dívat se takto na Hlinomazovo dílo má hodnotu odpočinku ducha, kdy nepátráme, co se v autorovi odehrálo, že něco takového mohl namalovat. Chtěl nás pouze vtáhnout do svého světa, který vnímal docela osvobozeně od nějakého mudrování nebo řešení hlubších výtvarných problémů.“
V roce 1967 vystavil Josef Hlinomaz své obrazy v československém pavilonu na Expu v Montrealu, odkud si jeden jeho obraz zakoupilo muzeum v New Foundlandu. Věnoval se také knižní grafice – ilustroval například Poláčkův román Bylo nás pět – a svými články a fejetony přispíval do novin a časopisů.
„Jsem jenom malující šašour“
Výstava „Malující šašour“ představuje průřez Hlinomazovou tvorbou od 40. až do 70. let. Mezi nejzajímavější vystavená díla patří práce ze 60. let – např. obrazy s charakteristickými názvy Mimořádný den v životě opic, Muž, který se chce zavděčiti sedmi ptákům nebo Tajná policie hledá s pomocí žen Dona Juana. Návštěvníci mohou vidět i jeden z posledních Hlinomazových obrazů, nazvaný příznačně Bejt či nebejt z roku 1978. Většina vystavených děl pochází ze soukromé, systematicky budované sbírky Karlštejnské a. s.
K výstavě byl vydán katalog a na vernisáži zazněl v podání herce Jaroslava Weigla dopis, který Josefu Hlinomazovi 2. dubna 1970 poslal Jan Werich. Píše v něm mimo jiné: „Vaše malování se mi vždycky líbilo. Někdy dokonce jsem Vám trochu záviděl, protože mám také olejové barvy, také štětce, ba i plátýnka. Je to někde na půdě a snad to ztvrdlo, protože jsem neměl odvahu začít první obraz. Proto jsem Vám záviděl, že Vy jste měl odvahu začít a dokončit jistě víc než stovku…“
