Majitelé klíčů, Ptákovina a Jakub a jeho pán. Jakou stopu zanechal Milan Kundera v českém divadle?
Milan Kundera ve světě proslul především jako prozaik a esejista. Málo se už ale hovoří o tom, že je autorem tří divadelních her – Majitelů klíčů, Ptákoviny a Jakuba a jeho pána. Jakou stopu tímto dramatickým triptychem Kundera zanechal v českém divadle? Veronika Štefanová si pozvala teatrologa a literárního vědce Pavla Janouška z Ústavu pro českou literaturu Akademie věd České republiky a režiséra Ladislava Smočka.
Co do množství, není dramatické dílo Milana Kundery nijak rozsáhlé. Nicméně stopa, kterou v českém dramatu zanechal, není bezvýznamná. Jedná se o tři hry – Majitele klíčů z roku 1962, Ptákovinu napsanou v roce 1966 a Jakuba a jeho pána z roku 1971. Vznikly tedy v rozmezí zhruba deseti let, v rámci nichž se politická a společenská situace v tehdejším Československu dramaticky proměnila.
Majitelé klíčů a téma každodennosti
Kunderovy hry do kontextu tehdejší české dramatiky zasadil teatrolog a literární vědec, profesor Pavel Janoušek z Ústavu pro českou literaturu Akademie věd: „Kundera vstoupil do českého dramatu hrou Majitelé klíčů. Zproblematizoval tak téma „každodennosti“, které převládalo v tehdejší dramatice. V této hře proti sobě staví obyčejné lidi, kteří ve svém všedním životě válčí o klíče a dějiny jdou mimo ně. Myšlenkový střet je v textu mezi těmi, kteří dějiny vnímají, a těmi, kteří je nevnímají. Kundera se vymezuje proti měšťákovi a soudí měšťáka žijícího ve své zbytečnosti."
V roce 1962 uvedlo hru Majitelé klíčů řada českých divadel. Mezi nimi i brněnské Divadlo bratří Mrštíků, olomoucké Divadlo Oldřicha Stibora, ale také Pražské Národní divadlo, a to v režii Otomara Krejči.
Ptákovina: Moc je nejsladší, když je úplně nepřiměřená
Druhá divadelní hra Milana Kundery Ptákovina byla uvedena až v roce 1969, a to hned v několika divadlech: v Divadle F. X. Šaldy v Liberci v režii Ivana Glance, v Divadle Petra Bezruče v Ostravě v režii Pavla Hradila a také v pražském Divadle Na zábradlí v režii Václava Hudečka.
Všechny tři hry Milana Kundery vyvolaly v době, kdy vznikly, bouřlivý ohlas a zapůsobily. A pokud jde o první a třetí hru, tak dokonce překročily hranice českého kontextu.
Pavel Janoušek
Strůjcem veškerého dění ve hře Ptákovina je ředitel školy, který nakreslí na tabuli kosočtverec představující ženské pohlaví. Tuto událost nechá vyšetřovat a sarkasticky se baví reakcemi svých kolegů. Ředitel se ale nakonec sám stává sexuálním otrokem nevěrné předsedovy manželky. V závěru hry zazní z úst vítězné nevěrné chlípnice zásadní sdělení: „Moc je nejsladší, když je úplně nepřiměřená.“
„Dovedu si tento text představit i v rovině povídky. Ta hra je v podstatě Směšná láska, ve které je komunikační situace vyhrocená tak, jak si to vyžaduje jeviště. Tři hlavní postavy –Ředitele, Předsedu a ženu, která nakonec všechny ovládne – vnímáme v abnormální komunikační situaci. Jsou to přeci typické kunderovské postavy z jeho próz," říká Pavel Janoušek.
Jediné polistopadové nastudování Ptákoviny vzniklo v roce 2008 v pražském Činoherním klubu. Inscenaci režíroval Ladislav Smoček a hraje se dodnes.
„V této hře je zapojen člověk celý, tedy i lidská erotika, zamindrákovaná lidská erotika. A to nemá ani jedna z absurdních divadelních her. Navíc ta hra má vynikající strukturu, Milan Kundera umí vynikajícím způsobem vystavět strukturu textu hry, kde je vše důmyslně propojeno a kde se – jak sám i on píše – věci se obracejí ve svůj opak," vysvětluje Ladislav Smoček.
Od počátku sedmdesátých let byla postupně za nežádoucí prohlášena prakticky většina dramatiků, kteří utvářeli nejvýraznější podoby české literatury a divadla předchozího desetiletí. Pro politické názory, ale i pro poetiku dramatické tvorby, která nevyhovovala ideologickým normám, byli mimo sféru oficiálního divadla vystrnaděni autoři jako Václav Havel, Pavel Kohout, Milan Uhde, Josef Topol, Milan Kundera a mnoho dalších.
Jakub a jeho pán, dramatická pocta Denisi Diderotovi
V roce 1971 vznikla Kunderova třetí hra - Jakub a jeho pán, označovaná za dramatickou poctu Denisi Diderotovi. V roce 1975, po odchodu Milana Kundery do Francie, byl Jakub a jeho pán inscenován pod jménem a v režii Evalda Schorma v ústeckém divadle.
„V závěrečném dialogu Jakub a pán řeší, kde je vpřed, kde je ten pokrok. Kupříkladu se praví, že vpřed „to je odvěký trik lidstva a vpřed je vlastně všude“. Což je ale něco úplně jiného než pokrok, který míří dopředu. A nakonec odcházejí šikmo vzad," popisuje Pavel Janoušek.
V Hostu do domu v roce 1969 píše Jindřich Černý u příležitosti premiéry Kunderovy Ptákoviny, že divadlo je Kunderovy pranýřem, „na němž s odporem a pohrdáním vystavuje na posměch a potupu malost, zbabělost, nízkost. Jeviště je mu místem zběsilé intolerance.“ Podle Pavla Janouška toto možná platí o jeho prvních dvou hrách, nikoli však o Jakubovi a jeho pánovi.
Mistr románové kompozice, brilantní esejista, milovník ironie a skepse. Před 90 lety se narodil Milan Kundera
Poslechněte si výběr z kunderovského speciálu, který jsme vysílali v pondělní Mozaice.
Jakou stopu tedy Milan Kundera v české dramatice zanechal? „Všechny tři hry Milana Kundery vyvolaly v době, kdy vznikly, bouřlivý ohlas a zapůsobily. A pokud jde o první a třetí hru, tak dokonce překročily hranice českého kontextu. Jeho hry budou jednou patřit ke kánonu české dramatiky, se kterým se budeme muset vyrovnávat, ať už si o tom Kundera myslí, co chce," dodává Janoušek.
Více o tématu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
