Leoš Janáček. K 90. výročí úmrtí skladatele

V pořadu dále hovoří germanistka Květoslava Horáčková, autorka publikace Janáčkovy opery v překladu Maxe Broda, a kurátorka Moravského zemského muzea Hana Kraflová, odbornice na literaturu 19. a 20. století a na žurnalistiku první Československé republiky. Poslouchejte on-line do 25. července 2018.

Pořad se skládá ze dvou částí. První se zaměřuje na osobnost skladatele Leoše Janáčka ve zlomovém roce 1918. Druhá se věnuje jeho opeře Příhody lišky Bystroušky. Spojnicí mezi oběma tématy je román Rudolfa Těsnohlídka Liška Bystrouška. Toto dílo přes personifikaci zvířat, jako jedno z prvních, reflektuje situaci nedávno vzniklé republiky.

Co zásadního se v roce 1918 událo u Leoše Janáčka? V únoru uvedla vídeňská Dvorní opera jeho operu Její pastorkyňa v překladu literáta Maxe Broda. Toto nastudování zaznamenalo obrovský úspěch a z Leoše Janáčka se stal mezinárodně uznávaný skladatel. V průběhu následujících deseti let byla Pastorkyňa uvedena v osmdesáti divadlech. Už v roce 1918 měla premiéru například v Kolíně nad Rýnem a v roce 1924 dokonce v Metropolitní opeře v New Yorku. „To je to nejvyšší, čeho mohl jsem dosáhnout,“ napsal Leoš Janáček v dopise Kamile Stösslové.

Janáčkův mezinárodní úspěch byl ale vykoupen útočnou kritikou Zdeňka Nejedlého, který tvrdil, že jeho příčinou je lobbování pražských Židů. V recenzi na pražské uvedení Janáčkových Příhod lišky Bystroušky zase napsal, že se skladatel ocitl „v ovzduší pro primitiva zvláště vhodném“. Janáček ale nebyl jediným kritizovaným skladatelem. Nejedlý v roce 1918 například označil vlasteneckou symfonickou báseň Zrání od Josefa Suka jako prázdnou a obvinil skladatele z převzetí rakouského řádu. Tím jej de facto označil jako vlastizrádce.

Vznik nového státu přinesl mnoho nových příležitostí. Jedním z Janáčkových prvních plánů bylo přetvoření varhanické školy v konzervatoř. „Janáček v roce 1919 vůbec neskládá a plně se soustředí na svůj sen. Musely se vytvořit výukové programy, personální obsazení, financování a podobně,“ vysvětluje muzikolog Jiří Zahrádka. Druhá zcela zásadní věc, do které se Janáček aktivně zapojoval, byla reorganizace brněnského kulturního života a volba vedení tamního Národního divadla.

Nová politická situace se promítla i do Janáčkova díla. Bezprostředně po osamostatnění složil tento skladatel náročný mužský sbor se sóly s názvem Česká legie. Inspirací se mu stala báseň, kterou četl v Národních listech. Na poválečnou situaci a na nové uspořádání společenských poměrů v československém státě reagoval také novinář Rudolf Těsnohlídek ve své satiře Liška Bystrouška. Ta vycházela v Lidových novinách od 7. dubna do 23. června 1920.

Čtěte takéLeoš Janáček, operní režie a opravdové hodnoty Davida Radoka

Leoše Janáčka příběhy o mazané lišce zaujaly a rozhodl se je převést v operu. Zredukoval postavy a děj a silně omezil politickou satiru. Zaměřil se především na osudy lidských charakterů a jejich propojení se světem zvířat. Občasným narážkám na politickou situaci se ale nevyhnul. Světová premiéra Janáčkovy opery Příhody lišky Bystroušky se konala v brněnském divadle Na Hradbách 6. listopadu 1924. O čtyři roky později ho tato opera o koloběhu života vyprovodila na jeho poslední cestě.

V pořadu zazní ukázky z Těsnohlídkovy Lišky Bystroušky a z díla Leoše Janáčka, z oper Její pastorkyňa a Příhody lišky Bystroušky, slovanské rapsodie Taras Bulba a z téměř neznámého mužského sboru Česká legie.