La Santa Cecilia: Buenaventura

„Orgastické polyrytmy tady a teď,“ popisuje panamerickou hudbu skupiny zpěvačka Marisol Hernandez a myslím tím přeshraniční taneční směs cumbie, jarocho son, norteño, rocku, popu a ska zpívanou v angličtině a špangličtině. Na splynutí stylů, etnik a identit přišla před jedenácti lety během buskingu na ulicích multikulturního Los Angeles. Začínala s punkem a covery rockových hitů, ale v určitém okamžiku se to prý u ní s pomocí patronky muzikantů svaté Cecílie prolnulo s kulturou chicanos.

Za dodnes platný symbol, díky němuž se skupina La Santa Cecilia potkala s velkým publikem, je považovaná beatlesácká písnička Strawberry Fields Forever v cumbia úpravě, vybavená do světa animovaným videoklipem - uznáním práce tisíců migrujících mexických sběračů jahod v Kalifornii. A když skladbu La Santa Cecilia nedávno naživo hrála za přítomnosti první dámy Michelle Obamové, společně tím prý poslali vzkaz „staviteli nových zdí“ Donaldu Trumpovi.

La Santa Cecilia: Buenaventura |foto: Oficiální web skupiny La Santa Cecilia

Latin Grammy získala skupina za album Treinta Días, na kterém se podílel také Elvis Costello a s hosty skupina nešetří ani na novince Buenaventura. Oproti minulosti dala při natáčení přednost malému domku v Joshua Tree: v magickém prostředí národního parku prý s vypnutými mobily a internetem složili čtyři členové většinu chytlavých tanečních melodií. Už doma se k nim přidal španělský zpěvák Enrique Bunbury, který s Marisol dodává oblíbené norteño milostné klasice Tragos de Amargo Licor ještě truchlivější výraz.

Steve Berlin a David Hidalgo ze slavné americké tex-mex kapely Los Lobos zase přispěli do funky cumbie Nunca Más. „Jen si pamatuj, že můj obličej má jméno a už nikdy nebude znovu umlčen,“ zpívá v ní Marisol a s taneční nevázaností vzpomíná na třiačtyřicet drogovou mafií nedávno brutálně zavražděných studentů z mexického města Iguala.

Pomalá skladba Here We Go Again se odvíjí od mexického tradičního stylu norteño. Vznikl na severu země v 19. století s přílivovou vlnou evropských přistěhovalců, mezi kterými převládali Němci, Poláci a Čechoslováci. Místní mexické kapely od nich převzaly nadšení pro polku, valčík a zvuk akordeonu. Norteño patří mezi nejpopulárnější taneční styly Mexika a hraničních oblastí Spojených Států a díky tomu, že do sebe vedle české polky postupně zahrnul také kolumbijskou cumbii, mexické ranchera a dechovky, získal na oblibě i v dalších latinskoamerických zemích a jak slyšíme na albu Buenaventura, díky skupině La Santa Cecilia také v Los Angeles.

V dnešní Mozaice uslyšíte například skladby: I Won't Cry For You, Sacudo La Pereza, Tragos De Amargo Licor, Calaverita, Nunca Más, Vámonos aj.