Kým vlastně byl člověk přezdívaný Magor?

„Asi jsem nebyl jediný, kdo někdy hledal odpověď na tyto otázky. Zvlášť u četby jeho básní, které dost často nesouzněly s jeho veřejným obrazem. Krátce po jeho smrti vyšly dva tři sborníky věnované vzpomínkám na něj, ale jak to tak bývá, sběr více či méně příčetných emocí a historek nedokázal poskládat smysluplný obraz. Chtělo to odstup, jinou perspektivu, možná i člověka, který Jirousovi nebyl úplně blízko. Komentátor a reportér Respektu Marek Švehla znal Jirouse jen z několika letmých setkání. Životopisnou knihu na téma Magor chtěl psát už za jeho života, ale když se za ním na podzim roku 2011 vypravil s pocitem, že čas dozrál ´Jirous se jen usmál se a prohlásil, že nemá zájem. Týden nato zemřel.´

Ivan Martin Jirous|foto:Khalil Baalbaki, Český rozhlas

Je možná dobře, že knihu Magor a jeho doba nakonec nenapsal profesionální badatel či literární historik, protože Švehlovi se podařilo v celém díle udržet svižné reportérské tempo. Budí dojem, že prostudoval snad všechny dostupné prameny a využil všechna relevantní svědectví. Detaily servíruje tak, že nenudí, ale má pod kontrolou i celkové kontury vyprávění. V hlavním plánu sleduje životní pouť hrdiny, který si přes četné karamboly a radikální proměny zachoval osobní integritu, byť často spočívala především v pohrdání jakoukoliv konformností, uměleckou i životní. Sledujeme, kým vším Jirous byl. Výjimečně nadaným studentem z Vysočiny, introvertním intelektuálem, uměleckým lídrem Plastiků, letitým muklem, osobností, která svou vitalitou okysličovala underground i nikým neřízenou střelou. To se týkalo hlavně polistopadových let, kdy svým způsobem už jen tragicky padal na dno. Každá z jeho obecně známých podob je znova nasvícena, v každé se objeví nějaký nový odstín, který nám umožní pochopit nejen jeho hlavního hrdinu, ale i jeho dobu. Její líčení nepochybně přestavuje příslovečnou druhou nohu, na které dílo stojí. Pokud si někdo z mladších čtenářů chce zpřítomnit časy takzvané normalizace, nenajde vhodnější materiál.

Z dokumentu České televize Fenomén Underground: Martin Magor Jirous|foto: Česká televize

Příběhy osobností, které se dostaly do křížku s nelaskavým dvacátým stoletím, se staly oblíbeným žánrem, ale je jich už bohužel tolik, že se nechtěně stávají jen položkami na seznamu. Švehla v těch nejlepších pasážích nabízí cosi jako doku-román, mocné obrazy života jaký byl. Rozumí se, že jde jen o interpretaci, ale i tak. Několik nejlepších scén je tak silných, že se dá říci, že zároveň suplují sporou románovou reflexi našich nejnovějších dějin. Do normalizačních časů se české próze moc nechce, a přece i zde se nacházejí motivy tak dramatické, že by vydaly na western. Pro mne je tento bezmála sedmi set stránkový foliant jasným adeptem na knihu roku.“