Jan Němec: Monomýtus

Román, na němž Joyce pracoval skoro 17 let, nebyl do češtiny nikdy přeložený. Nejspíš proto, že je v podstatě nepřeložitelný. Joyce ho napsal snovým, zvukomalebným jazykem, o němž někdy mluvil jako o řeči řek. A výraz mono-mýtus je jedním z mnoha novotvarů, které zde Joyce použil, jedním oblým kamenem v korytu řeči.

Toho kamene si někdy před 70 lety všiml religionista Joseph Campbell. Campbellova první odborná práce totiž analyzovala právě Plačky nad Finneganem. Už to je zajímavé: člověk, který se proslaví svou rozsáhlou analýzou mýtů, začíná svou dráhu rozborem modernistického románu par excellence. A právě v něm najde ústřední termín své nejslavnější knihy, již pojmenuje Tisíc tváří hrdiny.

Zde Campbell svou koncepci mono-mýtu představil. Mono-mýtu proto, že podle Campbella mýty různorodých kultur obsahují stejné strukturní prvky a lze je převyprávět jako jeden základní mýtus, jímž je cesta hrdiny. Cesta hrdiny, cesta duše životem.      

Fenomén Hvězdné války

Poslechněte si záznam debaty z cyklu FilmTalks pořádaného bratry Sedláčkovými. Věnoval se sedmému filmu ze série Hvězdné války, který měl premiéru na sklonku minulého roku.

Sama ta řecká předpona mono dnes vzbuzuje lehké podezření. Mono-, uni-, pan-, syn-, tyhle předpony se vyskytují ve slovech, která se čím dál víc objevují jen v knihách. Ve slovech, která odkazují na něco jednotného či spojeného. Zatímco naše dobová zkušenost je fragmentarizovaná, rozbitá, dílčí a vystihují ji spíše předpony multi- nebo alter-.

Ale možná právě proto stojí za to ke Campbellovi se vracet. Jeho přelomová analýza mýtů ostatně do kultury vyryla hlubokou stopu. Campbell se přátelil třeba s Georgem Lucasem, tvůrcem Hvězdných válek, a ten celou svou ságu vědomě vystavěl na mytologické struktuře, jak ji Campbell odkryl ve své odborné práci.

Stejně jako v příbězích z úsvitu dějin, i v Hvězdných válkách vystupuje hrdina, který má svého mentora, je konfrontován se strážci prahu, pronásleduje ho vlastní stín, je přitahován animou, ocitá se v blízkosti smrti a nakonec musí přemoci hlavního padoucha. Obdobnou strukturu přitom obsahují stovky hollywoodských filmů. O Hollywoodu se říká, že je továrnou na sny, ale přesnější by bylo označovat ho za recyklační stanici na mýty.   

Hrdina, mentor, strážce prahu, stín, anima – ne náhodou se v tom ozývají archetypy, jak je identifikoval Carl Gustav Jung. Vítr skutečně vane odtud. Podle Junga, Campbella i autorů moderních učebnic scenáristiky si vyprávíme stále ty stejné příběhy, zabydlené těmi stejnými typy postav. Ty příběhy totiž tvoří infrastrukturu lidské duše. Možná, že v této tříštivé době stojí občas za to jen tak splývat se starou řečí řek. I když třeba má modernistický háv jako u Joyce.