Ivan Štern: Milostné drama u Putimské brány
Známá písecká písnička o studentovi, co šel Putimskou branou a co po něm pokukovaly dvě panenky, volajíce: „Študente, ty malý premiante!“, je vlastně milostné drama.
Slovíčko „premiant“, panenky nepoužily zbůhdarma, ale záměrně. Objektu milostného zájmu se pokoušely namluvit, aby nebyl takový šprt a aby se věnoval i příjemnějším stránkám studentského života. Mladík šprtání nejspíš beznadějně propadl. Na jejich lákání nic nedá a odpovídá, že je nesmí milovat, že musí „študýrovat“.
Čtěte také
Z dikce textu je zřejmé, že se děj odehrává v době, kdy Písek platil už za město vzdělanosti a tamější společnost jí byla doslova prosycena. Vzdělaností si totiž vysvětluju, jak je možné, že obě panenky našeho mládence oslovily jako první.
Řádná dívka v jejich době byla přece vedena k tomu, že se nehodí, aby na kohokoli promluvila jako první, natož na mládence, a už vůbec ne, aby jej oslovovala s neskrývaným záměrem ho sbalit. Něco podobného si mohly dovolit nanejvýš poběhlice a doroty. Ostatně ty to měly v popisu práce.
Píseň už v úvodu dokládá, že obecná vzdělanost, jíž se Písek vyznačoval, dovede osvobodit lidské vztahy. Škarohlíd by namítl, že uvolňuje mravy. Jemu ale pozornost věnovat nehodlám. Je nudný a mrzoutský. Stačí mi drama, které započalo u Putimské brány.
Čtěte také
Dovídáme se dál, že student byl gymnasistou a že měl před maturitou. Z povzdechu, že dívku, co „měl rád, mu přebral kamarád“, lze usuzovat, že jedna z oslovujících panenek byla nakonec úspěšná. Šprt šprtání hodil za hlavu a věnoval se útěšnému milování.
Jenže láska dívčina byla nestálá. Tak i v době, kdy Putimskou branou Písek končíval, aby cesta odtud vybíhající až k Otavě a dál proti proudu Čertovou stezkou pod vrchem Hradiště nesla poutníka k Putimi, nejspíš platilo otřepané: Kamarád taky rád.
Zhrzený student se ze žalu dal na kněze. Vzkázal nevěrné panence, že bude plakat, až v tom píseckém kostelíčku o věrném milování bude kázat.
Čtěte také
Náš student, jak je zřejmé, byl optimistou: Panenka, co se mu spustila s kamarádem, ho i tak nepřestala milovat, a sotva zjistí, že se dal na kněze, hořce zapláče, že svého šprta tak hloupě ztratila. Možná, protože jde o dívku moderních mravů, nezapláče tolik nad kněžským stavem svého milého, ale nad celibátem, k němuž se zavázal a jejž rozhodně poskvrnit nehodlá.
1. Když jsem já šel tou Putimskou branou,
dívaly se dvě panenky za mnou
|: a volaly: študente, ty malý premiante! :|
2. Proč, panenky, proč na mě voláte,
pročpak vy mě študovat nedáte,
|: já vás nesmím milovat, já musím študýrovat. :|
3. Sedm let jsem v Písku študýroval,
ani jednu pannu nemiloval,
|: jenom jednu měl jsem rád, tu mi přebral kamarád. :|
4. Počkej, holka, však ty budeš plakat,
až já budu kázáníčko kázat,
|: kázáníčko, kázání, o věrném milování. :|
5. Počkej, holka, ty se budeš soužit,
až já budu tu mši svatou sloužit
|: v tom píseckým kostele, první bude za tebe. :|
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
3x Karel Klostermann
Komplet obsahuje dva šumavské romány Ze světa lesních samot, V ráji šumavském a povídkový soubor Mrtví se nevracejí z pera klasika české literatury Karla Klostermanna (1848 - 1923), který tomuto kraji zasvětil celé své dílo.