Ilja Hurník: Povídky

Hudební skladatel, klavírista, pedagog a spisovatel Ilja Hurník se narodil 25. listopadu 1922 v Porubě. Už v dětských letech se projevilo jeho výrazné hudební nadání, které se plně rozvinulo po studiích hudby v Praze, kam se rodina uchýlila v roce 1938 po záboru Sudet.

Úspěšný klavírista a hudební skladatel se stále častěji prosazoval také jako spisovatel. Jeho doménou byly povídky, kterých se už v rozhlase objevilo několik (některé z nich, dosud nepublikované, rozhlasu poskytla Jana Hurníková). Ilja Hurník zemřel 7. září 2013 ve věku 90 let.

Proč pláče Metuzalém

Titulní příběh povídkové sbírky z roku 1995 je apokryfní fantazií, inspirovanou starozákonní postavou, která se stala symbolem dlouhověkosti. Patriarcha Metuzalém je modlou a ikonou rodu. Po generace svým pláčem zbavuje rod výčitek svědomí, je atrakcí i hrozbou pro cizince. Ale pohodlí tradované víry a dogmat je náhle narušováno čím dál neodbytnějšími otázkami a pochybnostmi. 

Navždy svoji, Revoluce, Blažený dům

Trojice povídek, v nichž nahlížíme za závěs rodinného a milostného života. První z nich vypráví o lásce, druhá reflektuje poněkud „odleželejší“ vztah a rodičovskou roli. V posledním textu nás pak autor přivádí do jednoho skoro idylického činžáku.

Autogram, Beseda, E-mail, Šmíra, Bombardón

Jak může vypadat takový život spisovatele, přibližuje Ilja Hurník v dalších třech ze svých textů – a činí to velmi autenticky, snad i autobiograficky. Pak se ale opět obrací ke své druhé vášní, jíž je hudba.

Kdokoli, Čtvrtý prst, Blízkost česko-lucemburská, Anglo-česká výměna názorů

Čtyři povídky odkazující k Hurníkově přemýšlivému psaní i k jeho největší vášni – hudbě. V prvním krátkém textu se obrací k filozofickým otázkám bytí, vlastní existence uvězněné v dokonale fungujícím stroji-těle. Podobné hledání smyslu a cíle bytí řeší i v dalším textu, kam se navíc vkradl jeho zájem o hru na klavír. A jak může vypadat setkání dvou kultur, ukazuje v posledních dvou povídkách.

Jak umělec oslavil život a jiné příběhy

Šest krátkých moralit ze sbírky Báje a taje spojuje téma rozličných úskalí umělecké tvorby. Hledání smyslu tvůrčího činu, přízemnost ideologizace umění, věčné čekání na pochopení, konečnost lidského života i neustálá trýzeň pochybností. Bravurně vypointované anekdotické mikropříběhy jsou samy o sobě oslavou uvolněné fantazie a tvořivosti.