Friedrich Dürrenmatt: Návštěva staré dámy

Obyvatelé městečka Güllen očekávají s napětím velkou událost. Zatímco všude jinde země vzkvétá, oni mohou tak akorát vzpomínat na staré zlaté časy a kulturní tradice, jež sice zavazují, ale jichž se nikdo nenají. Vše může změnit návštěva zdejší rodačky, Claire Zachanassianové, ze které se stala nesmírně bohatá dáma. A Claire skutečně nabídne štědrý dar. Pod jednou podmínkou. Město odčiní křivdu, která se jí zde kdysi stala. Tak začíná hra Friedricha Dürrenmatta Návštěva staré dámy. Tato zápletka by se mohla stát základem pro lacinou moralitu, kdyby se jí ujal někdo jiný než právě Dürrenmatt. Autor, který vyznává paradox, miluje humor a prosazuje grotesku:

Tragedie předpokládá vinu, bídu, míru věcí, přehled, zodpovědnost. V tom šlendriánu našeho století už není viníků, ani těch, kdo jsou zodpovědní. Nikdo za nic nemůže a nikdo to nechtěl. Všechno se to řítí a někde to vázne. K nám se hodí už jen komedie.

Friedrich Dürrenmatt (1921–1990) si jednou povzdechl, že to ve své kariéře nedotáhl tak daleko jako jeho dědeček, který byl za jednu ze svých básní arestován. Nicméně nepohodlným pravdám se ve svém díle rozhodně nevyhýbal. Byl synem protestantského duchovního, studoval teologii, filozofii a literaturu. Nějaký čas pracoval jako kreslíř a grafik, než se konečně stal spisovatelem. Dlužno poznamenat, že k jeho profesionalizaci značně přispěl rozhlas, kde našly uplatnění jeho hry nejdříve.

Natáčení hry Friedrich Dürrenmatt: Návštěva staré dámy, (zleva) David Punčochář, Tomáš Pavelka, Stanislav Zindulka, František Němec, Blanka Bohdanová, Jiří Lábus, Viktor Preiss, Martin Zahálka|foto: Tomáš Vodňanský

Nejúspěšnějším obdobím Dürrenmattovy kariéry bylo desetiletí na přelomu padesátých a šedesátých let, kdy měly premiéru jeho nejznámější hry – Návštěva staré dámy (1956), Frank Pátý (1959), Fyzikové (1962), Herkules a Augiášův chlív (1963), Novokřtěnci (1967).

Ve své poetice byl Friedrich Dürrenmatt ovlivněn expresionismem i brechtovským epickým divadlem. Rád pracoval s prostředky tragikomedie, absurdity a především grotesky:

Groteska je jednou z velkých možností být přesný, groteska je stylizací v nejvyšší míře, je to pohotová názornost, a právě pro tuto skutečnost je groteska schopná obsáhnout časové otázky, ba dokonce víc, zobrazit přítomnost, aniž by se stala tendencí nebo reportáží.

Dürrenmattovo dílo, jakkoliv zpracovává závažná témata, zůstává vtipné a zábavné, nebo jako v případě románu Soudce a jeho kat, napínavé. Platí to i o jeho patrně nejuváděnější hře, Návštěvě staré dámy. V doporučení inscenátorům autor píše:

„Stará dáma“ je zlá hra, ale nic neuškodí této komedii, která končí tragicky, víc, než skálopevná vážnost.

Doufáme, že tomuto přání dostojí i nová rozhlasová inscenace. Připravila ji režisérka Natália Deáková s Blankou Bohdanovou v titulní roli. Obchodníka Illa, který svou dávnou zradou celý příběh spustil, hraje František Němec.