Festival animace v Bruselu

Jestli je nějaká země skutečně zaslíbená animaci a komiksu, tak je to Belgie. Odtud pochází nejenom Šmoulové, Tintinova dobrodružství, ale také snaha chránit tradici evropské či nehollywoodské tvorby. Samozřejmě i tu mají své provinciální boje, jako jsou spory o jazykové chyby v katalogu mezi Valony a Vlámy.

Tradiční festival se ovšem koná v nádherné budově někdejšího rozhlasu Flagey, kde zůstaly tři koncertní sály i architektura ze 30. let. Ten, kdo slyšel, že starý Brusel je městem pouze zničeným příliš širokými ulicemi a betonem, musí zde pokleknout. Co je zajímavé, diváci chodí oblečení do kostýmů svých animovaných hrdinů, projekce bývají beznadějně vyprodané.

Letošní 30. ročník zahájilo očekávané uvedení japonské novinky Arrietty, the Borrower od Hiromasy Yonebajašiho ze slavného studia Gibli. Další událostí byla například animovaná love story pianisty a jeho zpěvačky nazvaná Chico & Rita, odehrávající se na pozadí latinského jazzu a kubánské historie z předvečeru revoluce.

Vedle filmů, které jsou známy i z naší distribuce, jako Fantastický pan lišák či Iluzionista, se představil také nový snímek dvojice Jean-Loupa Felicioliho a Alaina Gagnola Život kočky. Kriminální zápletka líčí příběh nočního zloděje, který s pomocí malé dívky a jejího kocoura Dina dopadne mafiánskou bandu. A zároveň nese nejlepší znaky grafické tradice školy Poudriere postav se širokými kalhotami a výtvarnou přízračnou nadsázkou.

Naopak staré mistry zastupoval režisér, producent a spoluzakladatel studia Aardma Peter Lord či francouzský tvůrce Azura a Asmara Michel Ocelot. Ucelené retrospektivy věnoval letošní ročník dvěma experimentujícím tvůrcům, jakým je v první řadě izraelský filmař Gil Alkabetz. Andreas Hykade ze Stuttgartu, který se objeví v dubnu na zmiňovaném AniFestu, dokonce triumfoval v hlavní kategorii se svým nenarativním snímkem Love and Theft, který už hypnotizoval loni publikum v Annecy. V něm dovedl skloubit hru morfologických proměnlivých křivek, kouzlících ve svižném rytmu nejrůznější obličeje či tvary.

Co nás může těšit, letošní Brusel má také české zastoupení. V rámci deseti dnů festivalu se belgickému publiku promítl snímek režisérky Kristiny Dufkové, známé i svou účastí na posledním Fimfáru. V Bruselu viděli její krátkometrážní rodinný horor Usnula jsem. Samotnou studentskou tvorbu ovládl snímek studentky FAMU Alexandry Hetmerové Swimming Pool, který představuje noční lovestory dvou outsiderů v zavřeném bazénu uprostřed velkoměsta.

Jak vidno, nezávislá animace zůstává stále svébytným uměním, které si zaslouží svůj prostor, aniž by se muselo zaplétat s tvůrci celovečerních 3D hitů či dalšími uměleckými žánry a scénami. Snad si ji budeme chránit i u nás.