Éra magického realismu je pryč. Naše literatura je divočejší, říkají latinskoameričtí spisovatelé

Oba patří k mladší generaci argentinských autorů, oba jsou ve své zemi považováni za vycházející hvězdy. Enriquez, jejíž texty se vyznačují sklonem k fantastice, tajemnu a morbidnosti, se proslavila především povídkovou tvorbou. Sbírka Co nám oheň vzal (česky vyšla v roce 2016) se stala bestsellerem i v anglicky mluvících zemích. Čím si vysloužila takovou popularitu, vysvětlila autorka v ArtCafé: „Společnost se zajímá o teror a horor obecně. Hybridní styl, který jsem v této povídkové sbírce vytvořila, si našel široké publikum. Ačkoli se jedná o dospělou tematiku, jde především o mladé lidi. Svou roli jistě sehrálo i to, že hlavními hrdinkami jsou ženy zachycené z ženské perspektivy.“

Roky v tahu aneb divoká 90. léta v Argentině

Jednu z povídek ze zmiňované sbírky Roky v tahu si můžete poslechnout i na webu Vltavy. Mariana Enriquez se v ní vrací do divokých 90. a let a líčí v ní život mladých a nespoutaných děvčat v tehdejší společnosti. Jak vypadala poslední dekáda 20. století v Argentině, popsala autorka v ArtCafé slovy: „Na přelomu 80. a 90. let zažívala naše země falešnou prosperitu.

Začíná jubilejní knižní veletrh Svět knihy. Zve nejen na autory Latinské Ameriky

• Upravit
• Smazat

Téměř sedm set programů a osm set účinkujících z nejrůznějších zemí světa nabídne letošní Mezinárodní knižní veletrh Svět knihy. 25. ročník největšího tuzemského literárního festivalu se letos zaměří na Latinskou Ameriku, nabídne ale i řadu prezentací a autorských čtení literátů a literátek z USA, Číny, Indie, Izraele, Tchaj-wanu či evropských států.

Stále ještě přetrvávaly chronické ekonomické problémy související s předchozí diktaturou, ale zdálo se, že dochází k určitému zlepšení. V té době se ale naopak prohloubily obrovské rozdíly mezi lidmi a vzrostl počet těch, kdo žijí na okraji společnosti. Mladí lidé v té době zažívali velkou nejistotu a zoufalství. I proto vedla má generace toxický život. Když je člověk mladý v době politické krize, je to zvláštní situace. Říkáte si – jaká mě čeká budoucnost? Cítíte, že nic dobrého vás pravděpodobně nečeká, váš život je prázdný. Právě pocity nejistoty a prázdnoty vyjadřuji ve svých raných povídkách.“

Odvrácená tvář Buenos Aires: drogy, prostituce a chudoba

Odraz současné Argentiny nabízí ve své tvorbě i básník Juan Pablo Bertazza, který vydal už několik básnických sbírek. Po debutu Ti, kteří nemluví následovaly Pokoj pro dva, Ulice Lavalle a Tichá revoluce. „Tematika v těchto sbírkách je odlišná. Mé první knihy se více zaměřují na lásku a situace, kdy už člověk nemiluje. Od sbírky Ulice Lavalle zaznamenává má tvorba určitou proměnu, není už tak lyrická, rostou v ní realistické tendence. Ulice Lavalle je pro Buenos Aires emblematická. Bývala v ní řada kin, v 90. letech se ale hodně změnila. Dnes je to až nepřátelské místo, pohlížíte tam přímo do tváře chudoby, prostituce a drogové závislosti,“ vysvětlil básník, který na veletrhu představí mimo jiné i román Pražský syndrom, který zanedlouho vyjde v nakladatelství Novela Bohemica.

Na prahu Prahy: óda na Paříž východu

V češtině vyšel z Bertazzovy tvorby výbor básní v revue Aluze v roce 2016 a básnická sbírka Na prahu Prahy, která je ódou na krásu i tajemství hlavního města. Prahu básník navštívil poprvé v roce 2014, podruhé o rok později.

V roce 2017 pak od projektu Praha město literatury získal v metropoli dvouměsíční tvůrčí rezidenci. Právě v jejím průběhu vznikla sbírka Na prahu Prahy, ve které vzdal hold stověžatému městu: „Velmi se mi líbí, jak je název této knihy přeložen do češtiny, protože ve španělštině se jmenuje Sametová revoluce. Obsahuje slovo práh, a to je pro můj vztah k Praze typické. Nasál jsem tu zcela novou energii, seznámil se s novými myšlenkami, udělal krok do neznáma,“ vysvětlil autor ve vltavském vysílání.

John Lennon, Jimmy Hendrix a Kurt Cobain tak trochu jinak

Marianě Enriquez pak v českém překladu vyšla v roce 2019 novela Tohle je moře, ve které autorka zavádí čtenáře do světa rockových koncertů, který je v jejím podání obývaný nadpřirozenými bytostmi. Proč měla touhu vypravit se do světa rockových hvězd a poněkud netradičně připomenout Johna Lennona, Jimmyho Hendrixe, Jima Morrisona nebo Kurta Cobaina? „K rockové hudbě mám velmi blízko, dlouho jsem ji reflektovala jako novinářka a toužila jsem v tom prostředí žít. Nemám ale hudební talent, a tak jsem se rozhodla pro literaturu,“ dodala Enriquez.

Magický realismus? Naše současná literatura je mnohem rozmanitější a svéráznější.
Mariana Enriquez

Přestože ve svých textech nezřídka protkává reálný život s fantastickými prvky, nejde podle ní o magický realismus, s nímž si mnozí z nás literaturu Latinské Ameriky automaticky spojují: „Magický realismus mi příliš nepřirostl k srdci. Nejslavnější díla tohoto žánru vznikala v 60. letech, tedy v jiné éře Latinské Ameriky. Navíc časem se z toho stala značka našeho kontinentu, přestože se v něm takhle už dávno nepíše. K tomuto proudu se někdy řadí Julio Cortázar, ale podle mě chybně. Stejně tak je to i s Borgesem, naším nejslavnějším autorem, který ale vychází spíš z anglosaské tradice. V současné Latinské Americe už se v tomto žánru netvoří, naše literatura je dnes mnohem rozmanitější a svéraznější,“ vysvětlila Mariana Enriquez. 

Pokud se chcete dozvědět více o současné argentinské a latinskoamerické literatuře obecně, pusťte si záznam celého ArtCafé, ozvláštněný o výběr latinskoamerické hudby. Ve druhé části ArtCafé vám pak Pavel Klusák představí aktuální proměnu berlínského hudebního vydavatelství Deutsche Grammophon.