Dežo Ursiny, Jakub Ursiny: Ahoj Tato – Milý Kubo
Dopisy, které si v posledních měsících života vyměnil muzikant a dokumentarista Dežo Ursiny (1947–1995) se svým tehdy sedmnáctiletým synem Jakubem. Otec a syn na cestě ke společné, i každý ke své vlastní, harmonii. Poslouchejte on-line po dobu jednoho týdne po odvysílání.
Útlou knihu s názvem Ahoj Tato – Milý Kubo připravilo k vydání v roce 2015 slovenské vydavatelství filmotras. Z předmluvy Ivana Štrpky, slovenského básníka a textaře Ursinyho písní, se dozvídáme, jak vlastně došlo k tomu, že si Dežo Ursiny se svým tehdy sedmnáctiletým synem dopisoval. Bydleli spolu krátce v Dežově bytě v Bratislavě (předtím Jakub vyrůstal s matkou) a jejich sžívání se neobešlo bez objasňování svých požadavků a duševních stavů – svému protějšku, ale i sobě samému.
Na jejich intenzivní sbližování měla vliv okolnost, že Dežo byl v té době už několik let nemocný rakovinou. Odmítal přístup klasické medicíny a zkoušel různé alternativní způsoby léčby, mj. hladovku, o které se zmiňuje v prvním listu Kubovi. Pro jejich hledání jeden druhého jim bylo dáno období od podzimu 1994 do jara 1995. Dežo Ursiny vložil do dopisů synovi mnoho otázek, týkajících se smysluplného a svobodného tvůrčího života. Snažil se Kubu vést a inspirovat, někdy i pomocí provokace. Jakub otci v dopisech nezůstal nic dlužen – nedostatek životních zkušeností vyvážil upřímností a odvahou otvírat i nepříjemná témata.
Vyměnili si během té doby patnáct dopisů. Sedm listů napsal Dežo Kubovi, Kuba otci osm dopisů, z nichž některé na sebe volně navazovaly. Navíc je v knize publikován dopis z 28. 1. 2014, který už dospělý Jakub napsal otci z dovolené do míst, kam kdysi jezdívali společně za rodinnými přáteli. Z tohoto posledního dopisu se dozvídáme, že příběh Kubova dospívání (v dopisech zachycovaný s průvodními rodičovskými nejistotami a obavami, jakož i tápáním dospívání) vyústil do naplněného života muže – otce malé Luizy, který z návratu na místa svého dětství dokáže čerpat sílu k plnosti vlastního života.
No, preto je vlastne život taký premenlivý a zaujímavý. Narodili sme sa zrejme preto, aby sa tu naše duše čosi naučili a prispeli svojím dielom ku spoločnej veci. Nič viac a nič menej. Keď si predstavíš oceán a na ňom nespočetné vlny a vlnky, tak Ty a ja sme práve dve z nich; vzduli sme sa, aby sme zase o chvíľu spľaskli. Že to nie je dôvod k namyslenosti? Lenže ani k ľahostajnosti: z toho obrázku vidieť, že sme utkaní z tej istej látky ako všetci, čo sú, boli aj budú, že sme spoluzodpovední, každý s každým prepojení.
Z dopisu ze 16. 2. 1995, který píše Dežo svému synovi
Dežo Ursiny (1947–1995) byl významný slovenský hudebník, textař a filmový tvůrce. Jako sedmnáctiletý se stal lídrem skupiny The Beatmen, jejíž tvorba byla výrazně ovlivněna The Beatles. O tři roky později, v roce 1967 na 1. československém beatovém festivalu v pražské Lucerně, uvedl jako zpěvák a kytarista svou kapelu The Soulmen. Vystoupení kapely bylo mimořádně úspěšné. Později Ursiny založil ještě kapely The New Soulmen a Provisorium. Zároveň studoval na VŠMU filmovou a televizní dramaturgii.
Ursinyho tvorba je nezaměnitelná a v dějinách hudby šedesátých až osmdesátých let 20. století má své výrazné místo. Dežo Ursiny úzce spolupracoval s básníkem Ivanem Štrpkou, díky čemuž vznikla díla Pevnina detstva (1977), Nové mapy ticha (1979) a Modrý vrch (1981). Jak píše Petr Adámek, „jejich základem jsou Štrpkovy skvělé básně a Ursinyho cit pro neotřelou výstavbu i melodickou linku skladeb, a v neposlední řadě i jeho sugestivní přednes slov, kdy polozpěvem polodeklamací probouzel v posluchačích vpravdě nevšední fantazijní vjemy“. (www.ireport.cz)
Dežo Ursiny skládal hudbu také pro jiné kapely a pro film. V devadesátých letech natočil několik filmů se sociální tematikou, nedokončený film Interrupcia, eutanázia, trest smrti, samovražda byl uveden později pod názvem Času je málo a voda stúpa...
Vydavatelství filmotras vydalo v roce 2017 zápisky Deža Ursinyho pod názvem Zápisník 1990–1992. Jsou v něm pozorování, myšlenky, citáty z knih a výstřižky z novin, které umělce zaujaly.
Jakub Ursiny (1977) je absolventem VŠMU, obor filmová dramaturgie a scenáristika. Studoval také na DAMU. Jako patnáctiletý hrál ve filmu Martina Šulíka Všetko čo mám rád (1992). Věnuje se filmu a hudbě. Složil hudbu k filmu Druhý život (2010) a píseň k filmu Posledný autobus (2011). V posledních letech se podílel na vydání reedice všech alb svého otce a v uskupení Kubo Ursiny Provisorium hraje Dežovy písně.
Čte: Jakub Ursiny
Připravila: Kateřina Szczepaniková
Dramaturgie: Alena Blažejovská
Režie: Radim Nejedlý
Natočeno v brněnském studiu Českého rozhlasu.
Nejnovější hry a četba
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
