Bornův Hollar
V Galerii Hollar se koná výstava leptů Adolfa Borna nazvaná Pocta Václavu Hollarovi. Na Smetanově nábřeží v Praze si ji můžete prohlédnout do 26. února.
Vloni v květnu zemřel ve věku 85 let grafik, malíř, ilustrátor, tvůrce animovaných filmů, kostýmní výtvarník a karikaturista Adolf Born. Ještě za svého života připravoval výstavu svých leptů, která se nečekaně stala výstavou posmrtnou. Výstava je jakousi procházkou úsměvným Bornovým světem, v němž je dost místa pro láskyplné soužití zvířat a lidí a v němž lehce překračujeme nejen hranice zemí, ale i věků.
Na jeho leptech můžeme sledovat Rembrandta na jeho cestě do ateliéru, prohlížet si s císařem Rudolfem II. jeho sbírky, sledovat komické kousky hrdinů commedie dell´arte, vydat se s malířem Toulousem Lautrecem a slečnami na romantický výlet balonem, zavítat na karneval do Benátek či do rybářské vesnice na středomořském pobřeží. Jak byly Bornovy grafické listy pro výstavu v Hollaru vybírány, objasňuje kurátorka výstavy, historička umění Blanka Stehlíková: „Měla jsem to štěstí, že jsem nemusela vybírat, kdybych musela, to bych riskovala výčitky, že mělo být vybráno něco jiného. Jeho tvorba je ohromně široká a zasahuje do tolika oblastí, že vybírat je skutečně pro kurátora velmi obtížné.“
Čím byl Adolf Born výjimečný?„Začínal jako kreslíř,“ říká kurátorka, „a velmi brzy se proslavil svým humorem. Ale jakmile byl v Montrealu v roce 1974 korunován králem humoru, tak vlastně tuhle oblast opustil, zřejmě z obavy, že dosáhl poct velmi brzy a že by se mohl opakovat, takže potom jeho humor přecházel hlavně do ilustrací pro děti a do animovaného filmu.“
Dcera Adolfa Borna se v současnosti zabývá soupisem otcova díla. Podle Blanky Stehlíkové jí to zabírá mnoho času, protože Bornovo dílo je nesmírně rozsáhlé: „On dokonce nejen ilustroval, ale některé knihy také sám psal, dokonce dětskou detektivku nazvanou Tajemství Kočičí pracky.“ Humor Adolfa Borna se podle kurátorky výstavy v Galerii Hollar s léty proměňoval: „Zpočátku byl velice rozverný, trochu rošťácký, dělal si velkou legraci ze vztahů muže a ženy. Ale potom přecházel k takové nostalgii projevující se v jeho posledních věcech.“
