Benátská renesance v Paříži. Lucemburské muzeum vystavuje světoznámého Tintoretta
Jacopo Robusti známý jako Tintoretto byl jeden z velkých představitelů benátského renesančního malířství. U příležitosti pěti set let od jeho narození uspořádalo pařížské Lucemburské muzeum velkolepou výstavu.
Ta se přitom zaměřuje na prvních patnáct let jeho práce, tedy na jeho ranou, mladou tvorbu. K vidění jsou tady třeba díla, která namaloval v době, kdy mu ještě nebylo ani dvacet let. A právě toto období napovídá, jak se jeho vytříbený styl dále formoval a jak ho ovlivňovaly různé umělecké směry z celé Itálie.
Výstava, která byla připravena ve spolupráci s Národním francouzským muzeem Grand Palais, Wallraf-Richartz-Muzeum a Nadací Corboud v Kolíně je jednou z ojedinělých spoluprací. Sám hlavní německý kurátor považuje mladé období Tintoretta za jedno z těch formujících. A právě díky prvním létům můžeme pochopit jeho nadcházející tvorbu, která byla až fatálně spojena s benátským prostředím. Jedním z prvních obrazů, zásadních a emblematických je samotný Tintorettův autoportrét:
Je to portrét, který se jakoby zdá jednoduchý a tak nějak němý. Ale který k nám promlouvá a promlouvá skutečně hodně. Cítíme z něj až Tintorettovu muzikálnost, jeho vztah k hudbě a akustice. Ta je navíc patrná i v dalších obrazech. Autor tak projevuje svůj umělecký cit a nadání, kdy se nacházel na poloviční cestě mezi světlem a stínem. A zároveň poloviční cestě mezi sociálními skupinami, protože znal obyvatelstvo bez politických a občanských práv ve městě stejně dobře jako prostředí bohatých a slavných.
Roland Krischel
Expozice je v Lucemburském muzeu vedle francouzského senátu v Lucemburskýh zahradách tématická. A právě díky jednotlivostem si dokážeme představit objekty zájmu prvních Tintorettových děl. Bylo jím městské prostředí, křesťanské motivy, sochy, stejně tak ale vyobrazení žen nebo portréty mužů.
„Až do nedávné doby jsme se domnívali, že neexistuje tolik Tintorettových děl, jeho rané tvorby, která by byla datována před rokem 1540, tedy v době, kdy tak nějak vznikl obraz Konverzace svatého Pavla. Naopak, podařilo se nám v Paříži představit hned několik děl datovaných na konec 30. let 16. století. Příkladem je plátno Klanění Tří králů. To je možná navíc nejstarším dílem, které zde ukazujeme a jež nám bylo zapůjčeno z madridského Muzea Prado. Jak vidíte, je zde patrná dlouhá tradice, ke které mladý Tintoretto odkazuje. Je to dílo hodně konzervativní a zároveň ovlivněné benátskou tvorbou té doby. Vidět je to na kompozici a rozdělení obrazu, která odkazuje k rytinám Albrechta Dürera."
Čtěte takéProjděte se virtuální realitou. V Galerii UM propojují klasické knihy a digitální technologie
Tintoretto ale do děl vnášel svou vlastní perspektivu. Například na obraze Klanění Tří králů přikládá důraz ne na krále, ale jak je patrné, tak na vesničany a okolní prostředí. Je to postup, který byl na tu dobu absolutně nový. Výstava představuje hned několik motivů, jedním z nich je i labyrint. Časté vyobrazení pak věnoval sochám. Tintoretto obcházel benátské kostely, aby zkoumal sochy v jejich interiérech. Mnohdy se jednalo o pohřební sochy. Tintoretto se ve své rané tvorbě věnoval i portrétům, v kterých se snažil zachytit pohled.
„Máme tady skutečně jeden jedinečný portrét celé postavy. Na tu dobu se jednalo skutečně o nový přístup, se kterým začal Tizian. Přímým modelem k tomuto portrétu je obraz Tiziana a zobrazení španělského velvyslance v Benátkách. Ale tento obraz nazýváme Portrét Nicóla Doria z ruky Tiziana. Dlouhou dobu se totiž odborná veřejnost domnívala, že autorem je právě Tizian. Máme tu tedy jedinečnou možnost vidět zakázku, kterou získal Tizian, obraz ale nakreslil sám Tintoretto. Protože první jmenovaný „nestíhal“, tak svého klienta předal Tintorettovi,“ uvádí kurátor pařížské výstavy Roland Krischel.
Výstava slavného Tintoretta, jehož plátna se do Paříže dostala ze všech významných světových sbírek, je v Musée de Luxembourg k vidění až do začátku července.
